Stéphane François Bonaparte je druhým králem z rodu Bonaparte, který se chopil vlády nad Francií po poslední revoluci. Přestože je urozeného rodu, během dětství se jeho rodina potýkala se značnými dluhy a až po revoluci si zajistila nemalý vliv. Jeho otec Pierre nebyl zdatný obchodník a veškeré manželčino věno prohrál v kartách. Pierre nebyl emočně velmi vyzrálý a nechal se poměrně snadno ovlivnit lidmi, kteří jen využívali jeho jména a majetku. Když už nebylo kde brát, všichni jeho falešní přátelé ho opustili. Jediný, kdo se k rodině neotočil zády, byl jeho ambiciózní švagr, Stéphanův strýc Eugène. Eugène kolem sebe budoval silnou skupinu významných lidí, kteří si přáli vytrhnout Francii z rukou neschopného vládnoucího rodu Moreau. Stéphane ke svému strýci vzhlížel jako k bohovi a nesmírně si cenil toho, že mu Eugène svěřoval úkoly spojené s revolucí, přestože tou dobou ještě chodil na základní školu. Tak jak svého strýce miloval, svým otcem opovrhoval a nenáviděl ho za jeho slabost. Nevěřil, že si jeho matka z rodu Bonaparte vzala takového hlupáka a ještě s ním měla dvě děti, Stéphana a jeho sestru Louise-Marie. Pierre alespoň přijal její příjmení, což bylo jedno z mála jeho moudrých rozhodnutí. Navzdory finančním problémům si rodina musela na veřejnosti udržovat určitou prestiž. Kdyby však nebylo Eugèna, Stéphane ani jeho sestra by si rozhodně nemohli dovolit chodit na nejlepší soukromou střední školu ve Francii.
Když bylo Stéphanovi kolem patnácti, Eugènova strana dosáhla nenásilné revoluce a sesadila krále Noella i jeho sestru, čímž otevřela cestu pro Eugènův nástup na trůn. Eugène si rychle všiml Stéphanova bystrého uvažování, ambicí a charismatu, a tak ho po smrti jeho otce, který zahynul při tragické nehodě, vzal pod svá křídla. Jakou roli v této nehodě sehráli Stéphane a Eugène, zůstává tajemstvím. Přestože tak jeho matka ovdověla, díky Eugènovu vlivu a postavení se zlepšilo i to jejich. Tou dobou Stéphane stál na prahu dospělosti a začal si i on sám uvědomovat, že si svým charismatem umí snadno získat lidi na svou stranu a že téměř nesnesitelně vyžaduje, aby bylo po jeho. Díky svým kvalitám a nepotismu působil jako jeden z rádců nového francouzského krále a mnoho se toho od něj učil. Nebylo proto s podivem, že mu strýc král financoval veškeré jeho studium a zájmy, včetně studia mezinárodní politiky a ekonomie na Sorbonně. Eugènova pozice na trůnu byla po pár letech stále dost vratká a tak si hleděl upevnit pozici výhodným sňatkem. Zatímco do té doby byl Stéphane považován za prvního nástupce v rodové linii, v případě Eugènových potomků by vláda přešla samozřejmě na ně a Stéphanovi by zbylo jen líbání jejich rukou. Byl pevně rozhodnut se v žádném případě nevzdat svého nároku na trůn. Už od mládí projevoval jistou chladnokrevnost, díky které se bez výčitek svědomí zbavil svého otce. Ta ve spojitosti s bystrým mozkem se stala jeho smrtelnou zbraní, s pomocí níž si vymáhal svou vůli. Ve svých pětadvaceti letech s čerstvým magisterským titulem ze Sorbonny pomocí lsti a intrik zavraždil svého královského strýce před tím, než stihl zplodit potomky. Obvinění z vraždy samozřejmě šikovně shodil na politika, se kterým Stéphane nikdy nesouhlasil a zbavil se tak dvou much jednou ranou. Na Stéphana, toho mladého, sympatického a vzdělaného králova synovce nepadl ani stín obvinění a šťastný lid tak korunoval Stéphana druhým králem z rodu Bonaparte. Při své korunovaci si přidal druhé jméno François, aby francouzskému lidu dokázal své vlastenectví a posílil jejich důvěru ve svou osobu.
Stéphane si během prvních let své vlády počínal nanejvýš opatrně a ze všech sil se snažil o jednotnou Francii. Za své nejbližší rádce a strážce si zvolil jen ty, kteří si zasloužili jeho naprostou důvěru, neboť byl velmi podezřívavý a obával se spiknutí. Většinu důležitých rolí ve vedení státu také nabídl svým blízkým příbuzným, aby uklidnil jejich hlad po moci a zajistil si jejich loajalitu. Za svou pravou ruku si vybral svou nejdůvěryhodnější spojenkyni, svou neteř Édith, která se mu v mnohém podobala. Uvědomoval si, že se nachází v nelehké pozici, ale byl přesvědčen, že vládne z vůle boží a s každým uplynulým rokem se stával chladnokrevnějším a sebejistějším. Dával si ovšem velice záležet na tom, aby tyto temné stránky jeho povahy byly lidu skryty a dělal vše proto, aby posílil svůj vliv. Ochotně navštěvoval lid ve všech koutech země, naslouchal jejich problémům, financoval charity a byl samý úsměv. Po deseti letech od korunovace je jeho pozice na trůně jistá, ale jelikož se soustředil především na domácí záležitosti, neměl už tolik času na věnování se těm mezinárodním. Spojenectví s okolními zeměmi vázla. Na své ambiciózní plány potřeboval mnohem více finančních prostředků, než jaké vynášel turismus a daně. Po dlouhých úvahách se rozhodl konečně se oženit, i ze strany tlaku veřejnosti na fakt, že nemá žádného dědice. Stéphane byl však stále mladý a pohledný a věřil tomu, že blížící se velká událost za oceánem bude skvělou příležitostí, jak získat spojence i manželku.