Roderick se narodil do průměrné rodiny žijící v Denveru. Hlavní příjem rodině obstarávala matka, která pracovala na denverské univerzitě v biologických laboratořích. V době, kdy se Rick narodil, byla “pouhou” doktorkou přírodních věd, ale její ambice mířily až k titulu profesorky. Otec pracoval jako administrativní pracovník v denverské mincovně.
Rickovo dětství bylo klidné a spokojené. Mezi rodiči to občas nehezky vřelo, ale těch několik krizí úspěšně přešli. Hlavní motivací byl hlavně Rick, který byl pro rodiče vymodleným a jediným dítětem. Kvůli problému s neplodností si museli zaplatit pár sezení na klinice asistované reprodukce. Díky moderní medicíně se vlastně Rick dostal na svět, jinak by jej rodiče ani nikdy nepočali. Už od malého dítěte byl Roderick velmi komunikativní, zvědavý, ale také do jisté míry mazaný. Věděl, kdy se bavit s jakou partou, aby z toho vztahu co nejvíce vytěžil. To mu prakticky zůstalo až do dospělosti.
Jisté rozpory mezi mladým Roderickem a jeho rodiči začaly v době, kdy se měl rozhodnout, na jakou střední školu bude chtít jít. Rick si zamiloval vaření, pořád se mamince točil v kuchyni a chtěl jí pomáhat. Ona uznala, že nemá cenu jej od pomáhání odrazovat a tak mu dala několik příležitostí si vaření vyzkoušet. Věděla, že má určitě nějaký talent a cit pro správné dochucování jídla, nicméně ona, vysokoškolsky studovaná, měla tendence ho hnát do podobné životní cesty. Chtěla, aby prošel gymnáziem a poté si vybral vysokou školu. Roderick se jí snažil vysvětlit, že ho rozhodně neláká představa života stráveného v kanceláři. On chtěl vařit perfektní jídla, která budou lidé brát jako zážitek, ne jen nějakou fyzickou potřebu.
Nakonec si za svým rozhodnutím stál a začal chodit na střední školu dle svého výběru. Jeho maminka pár týdnů překousávala fakt, že její syn bude mít jen výuční list, byť jeho intelekt by určitě zvládl i tu vysokou školu. Roderick rozhodně hloupý nebyl, ale chtěl zkrátka dělat to, co ho zcela naplňovalo a pohlcovalo.
Během svých telecích let samozřejmě dělal všechno, co jiní mladí ve městě. Po škole chodil se svou partou ven, do barů a klubů. Experimentoval, v malé míře samozřejmě. Nikdy se nespustil na vlnu těžkých drog, ale přišel na chuť marihuaně. Kouřil ji párkrát do měsíce, když toho bylo hodně a on potřeboval hluboce relaxovat. Měla na něj totiž velmi tlumivé účinky. Nezažíval s ní žádné bláznoviny, naopak mu pomáhala na psychické zdraví. Ke konci střední školy si našel spolehlivého dealera, se kterým navázal spolupráci. Rodiče samozřejmě o ničem takovém nevěděli, jeho matku by trefilo.
Po vystudování našel práci jako pomocný kuchař v jedné z restaurací. Byla podprůměrná a rozhodně nesplňovala požadavky, které Rick na své vysněné zaměstnání kladl. Nebyl ale hloupý a věděl, že začátky takové bývají - těžké a rozhodně ne ideální. Nějakou dobu bydlel ještě u rodičů, než se dokázal osamostatnit a zaplatit svůj vlastní nájem. Byt to byl snad ten nejmenší z nabídek, ale pro jednoho mladého muže to stačilo. Stejně byl od rána do večera v práci a sem se opravdu chodil jen vyspat. Občas si sem přivedl nějakou tu slečnu, ale z těch vztahů na jednu noc se nikdy nevyvrbilo nic vážného. Roderick po žádném stálém vztahu netoužil. Toužil po kariéře, která by ho tak moc nefrustrovala.
Když se jeho věk blížil kouzelné třicítce, už byl v pozici hlavního šéfkuchaře jedné vyhlášené restaurace. Na žebříčku dokázal velmi rychle šplhat právě proto, že byl na svou práci talentovaný. Věděl přesně, jak co dochutit a zároveň inklinoval k moderní gastronomii, k neobvyklým kombinacím a texturám. Restaurace se stala vyhlášenou až ve chvíli, kdy tam nastoupil a konečně mohl vařit tak, jak vždycky chtěl. Pořád svou kariéru stavěl před svůj osobní život.
Práce v gastronomii dokáže být velmi stresující, a tak své týdenní dávky marihuany zvedal podle potřeby, aby chodil spát vyklidněný a v dobré náladě. Občas si dal brčko se svými blízkými kamarády, ale většinou hulil jen sám, když potřeboval vypnout svou ustaranou a přepracovanou hlavu. Své dealery musel občas změnit podle toho, kde byla zrovna tráva dostupná. Dostal se do kontaktu s mnoha lidmi, navštívil různá podsvětí města a on se během toho dozvěděl o činnosti rebelů. Začal s nimi sympatizovat. Ve skupině byly muži, kteří byli dvakrát osvalenější než on, a to nikdy nebyl kdovíjak hubený. Zkrátka tam byli muži jako hory a on se mezi nimi trochu ztrácel. Nevlastnil zbraň a ani nevěděl, jak s ní manipulovat. Nedokázal by přeprat strážce královské rodiny. Nicméně osud mu nakonec dal možnost, jak se jako rebel zapojit do činnosti.
O několik dalších let později se dozvěděl o tom, že královský dvůr hledá nového šéfkuchaře. Samozřejmě, že se do výběrového řízení přihlásil a byl pozván do paláce, aby jim předvedl své kuchařské umění. Doslova to byl umělec. Jeho pověst ho už v této chvíli zcela předcházela a už předem byl přiřazen do nejužšího výběru kuchařům. Po ochutnávce jeho jídla bylo jasné, že před nimi stojí nejschopnější kuchař v zemi. A tak se Roderick dostal do královského paláce, kde udělá všechno proto, aby přechytračil královské ochutnávače a podařilo se mu členy královské rodiny minimálně přiotrávit.