Narodil se jako prostřední dítě z trojčat. Na první pohled se vzhledově podobal své matce Layle, po svém otci Aidanovi zdědil nejen tmavé vlasy, ale i většinu povahových rysů, jak se časem ukáže. Výchova tří malých dětiček byla láskyplná, ale taky přísná. Musela být, jinak by trojice uličníků začala skákat rodičům po hlavách. Bohatě stačilo, že si po těch hlavách občas skákali navzájem. Už od velmi raných let se věčně dohadovali o hračky a nebáli se o ně servat. Nejen o hračky a nejen v nejútlejším dětském věku. V průběhu života do sebe dokázali vrazit kvůli větším hloupostem. No jéje, hraní deskových her se u nich stalo téměř tabu aktivitou! Ne že by se po hádce nebo pohlavku jeden druhému vyloženě omluvili, všichni ve finále věděli, že to bylo v zápalu hry nebo výzvy. Omluvili se telepaticky, to stačilo. 
Dětství prožili v ústranní, ačkoli jejich otec pořád pracoval v královském paláci. Do něj se samozřejmě trojice dětí dostávala poměrně pravidelně, ale minimálně Rafael úplně netoužil po prozkoumání všech zákoutí královského paláce. Měl na tenhle snobský luxus poměrně vyhraněný názor. V jejich domě na pobřeží se cítil podstatně lépe. Ve školních letech měl samozřejmě i jiné kamarády než svoje stejně staré sourozence. Nebyl populárním dítětem, se kterým se chtěla bavit celá škola, ale měl pár dobrých přátel, a to mu ke štěstí bohatě stačilo. Nikdy nebyl extrovert toužící po velké pozornosti.
Ke konci střední školy byl postaven před rozhodnutí, kam se jeho další cesta bude ubírat. Přirozeně jej napadla dráha strážce v královském paláci. Bylo to povolání společensky velmi ceněné, v centru dění a ještě k tomu dobře zaplacené. Během dní strávených v paláci po boku svého otce strážné samozřejmě potkávali. Náplň jejich práce znal. Pokud by se časem dostal do královské gardy, rodiče by na něj byli určitě pyšní. Jenže osud to chtěl jinak… Rafael nedopiloval svou fyzickou přípravu do dokonalé formy a pohořel na fyzických testech. Syn trenéra sebeobrany a bodyguardky nezvládl fyzické testy ke stráži. Tak tohle bude definitivně poslouchat do konce svého života! Rafael však nenechal nic náhodě a pro případ, že by mu to nevyšlo, si podal přihlášku na místní univerzitu. Plán B se vždycky hodil. Obor psychologie v jeho očích působil víc než logicky, se svou empatickou a klidnou povahou se na tuhle pozici hodil.
Během studií ho učarovala canisterapie. Tu v paláci prosadil už Rafaelův otec Aidan, nicméně v omezené míře. Jako psychická opora při nějakém prožitém traumatu byli empatičtí psi velkými pomocníky. Zvlášť roztomilá štěňátka! Dospělí psi ale dokázali pomoci i při fyzickém traumatu a při rehabilitacích. Těch v nemocničním křídle taky nebylo nikdy dost. A toto odvětví v paláci chybělo, přestože bylo neméně důležité. Rafael investoval našetřené peníze a absolvoval dlouhý kurz. Během svého bakalářského studia byl buď ve škole, na koleji nebo ve výcvikovém centru. Přišel tam k fence zlatého retrívra Zoey. Tu si piplal od malého štěňátka a velmi rychle se stala středobodem jeho vesmíru. Kam se hnul Rafael, tam ťapkala Zoey. Svou klidnou a empatickou povahou si získala všechny v okolí. Ani během své psí puberty nijak nezešílela, což vedlo Rafaela k výbornému nápadu - pořídit si dalšího psa. Konkrétně malou pudlici jménem Stella. Byla podstatně menšího vzrůstu, takže se hodila ke zraněným a traumatizovaným dětem a alergikům, protože její srst je prakticky hypoalergenní. Vzhledem k tomu, že nelínala, Rafael ji od štěňátka nechal spát ve své posteli a tohoto zlozvyku se dosud nezbavila.
Po získání bakalářského titulu se mu podařilo najít trvalé místo v nemocničním křídle královského paláce, takže se společně s fenkami přestěhoval ze studentských kolejí do zaměstnaneckého křídla. Chtěl mít všechno blíž a ušetřit si cestování do práce. Do magisterského studia nastoupil, ale dálkově. Mezi zdravotními sestřičkami se vyjímal, což mu ne vždy bylo příjemné. Statnější Zoey se starala o rehabilitaci dospělých i dětských pacientů a zahřívání problematických míst, drobnější Stella byla takovým uklidňujícím a mazlícím prvkem pro všechny zúčastněné. Z pohledu nezainteresované osoby se může zdát, že ti psi vlastně nic nedělají. Zoey prakticky jen leží na podložce, poskytuje oporu cvičícímu pacientovi. Několikrát se Rafael setkal s tím, že po něm lékaři chtěli navýšit denní počet pacientů na rehabilitacích. To se mladému psovodovi nelíbilo. Věděl, že pro jeho fenky to je mentálně a emocionálně velmi náročná aktivita a nechtěl na ně vyvíjet nějaký tlak. Několikrát se kvůli tomu škaredě pohádal s vedoucím oddělení. Pokud by kdokoli slovně útočil na něj, pokrčil by nad tím rameny. Ale vezměte si do huby jeho čtyřnohé přátele a urve vám hlavu.
Snažil se nerandit v prostředí, kde pracuje, protože to by nemuselo skončit dobře. Nechcete, aby se proti vám obrátilo celé oddělení naštvaných žen. A tak se romanticky zajímal jen o spolužačky z vysoké, aby předešel veškerým nepříjemnostem. Co je v domě, není pro mě. Jedna taková známost ho přivedla ke skupině Inferno. Artisté, tanečníci a gymnasté, kteří si hrají s ohníčky. Ta poslední část ho na tom zaujala ze všeho nejvíc. A tak tam začal chodit pravidelně. Zaplnil si tak ještě víc svůj časový rozvrh, ale po práci potřebuje nějak odfrknout. A jak jinak než pořádnou dávkou adrenalinu?
Zatímco jeho spolužáci přemýšleli, kde si otevřou svou soukromou praxi, Rafaelovi se hlavou honily úplně jiné myšlenky. Svého původního plánu se nikdy tak úplně nevzdal a tak hledal další způsob, jak se stát členem královské stráže. To by nebyl on, aby nepřišel s nějakým nápadem, jak tak trochu vyčůraně obejít systém. Mimo jiné si tím rozšířil svou sbírku psích společníků. Takže win-win! Další velkou sumu našetřených peněz vrazil tentokrát do výcviku policejního psa. Na nějaký čas se dostal do prostředí, ve kterém kdysi dávno pracovali oba jeho rodiče. Jeho poslední fenka německého ovčáka dostala jméno Arya. Povahově byla mnohem ostřejší než Zoey se Stellou, a tak to mělo být. Společně prošli základním policejním výcvikem a pak se začali specializovat na vyhledávání bomb a vyhledávání drog. Rafael se učil novým dovednostem a uvědomil si, jak ho to bavilo. V budoucnu má v plánu se dál zdokonalovat a do čeho jiného by měl vrážet vydělané peníze než do sebevzdělávání.
S nadcházející Selekcí, o které si Rafael myslí své, začal palác zintenzivňovat všechna dosavadní bezpečnostní opatření. Mladému psovodovi zbývá jediný semestr k magisterskému titulu a tak doufá, že své studium zvládne dokončit dřív, než se situace v Angeles kolosálně pokazí. Znal všechny ty příběhy od rodičů a rozhodně nepotřeboval, aby se obě jeho zaměstnání zkomplikovaly v jeden a ten samý moment. Už tak spal jen pár hodin denně, aby vyšel se svým náročným časovým harmonogramem.