Jeho cesta začala v jedné malé španělské vesnici. Jeho rodina bydlela na samotném kraji v malé polorozpadlé chatrči. I když neměli téměř žádné finanční prostředky, jeho otec si vydělával na stavbě a matka musela přes noc dělat prostitutku, snažili se pro jejich milovaného Patricia dělat všechno pro to, aby se měl dobře. Nechtěli vidět na jeho tváři smutek či zlost. Každou korunu šetřili pro jeho studium a dalo by se říct, že Patricio se naučil žít skromným životem. Nepotřeboval ke štěstí ty nejnovější hračky nebo dres svého oblíbeného fotbalisty. On si vždycky vystačil, když venku lítal s dalšími dětmi, hráli fotbal s obyčejnou plechovkou a domů chodil jenom tehdy, když si odřel kolena. Nikdy necítil nenávist vůči svým rodičům i když žili v takové chudobě, kde žili. On si ten život zkrátka užíval plnými doušky a neměnil by ho.
Samozřejmě jak rostl, začaly mu docházet určité věci. Začínal si uvědomovat, co pro něj rodiče dělají a jsou z toho opravdu unavení. Otec riskuje, že ho něco zavalí na stavbě a matka zase, že chytí nějakou pohlavní nemoc. Chtěl jim zkrátka nějak pomoci. Napřed začal jako zlodějíček. Jeho rychlé ručičky a malá nenápadná postava byla pro něj výhodou. To co nakradl následně prodával a špinavě vydělané peníze poté dával rodičům. Nebyl tím dítětem, co by si potom za to koupil sladkosti nebo nějakou hračku. Chtěl udělat rodičům radost a jednoduše jim pomoci.
Během školy se poptával po různých brigádách. I když úplně neměl ten věk, vyzkoušel všechno. Začal obyčejnou keramikou, kdy jeho malé ruce byly ideální pro tvorbu malých květináčů či váz s malým otvorem. Byla to první aktivita, co ho začala bavit a i když tam chodíval přímo po škole a na učení neměl čas, neměl s tím žádný problém. Jeho rodičům se to samozřejmě nelíbilo, ale viděli ho s úsměvem na rtech a to jim zkrátka stačilo.
Ze základní školy přešel na střední školu a to znamenalo větší povinnosti. Nejenže byla ve velkém městě, kam musel chodit každé ráno pěšky. Musel se více učit a zkrátka se musel nějakým způsobem více učit. Bohužel keramická dílna, kde měl brigádu zkrachovala a on neměl vykonávat svou brigádu. Mrzelo ho to. Hlavně z toho důvodu, že nemohl vypomáhat finančně rodičům, ale jim to nevadilo. Rádi se zase vrátí do té pozice, kdy se postarají o svého milovaného syna.
Samozřejmě se střední školou přišly všemožné párty a poznávání toho sexuálního života a odhalování toho chlapce, kterým je Patricio nyní. Většinou byl ten, komu byl svěřen alkohol. Ukázalo se, že měl poměrně hlavičku na to, aby něco namíchal a věděl také v jakém poměru, aby to chutnalo skvěle. Plno spolužáků mu říkalo, že by se tomu měl začít věnovat, ale on neměl nejmenší tušení, co by s tím měl dělat nebo kam s tím jít. Proto začal obcházet bary a ptát se, kam by mohl jednoduše nastoupit a začít se učit nebo ukázat co v sobě umí. Samozřejmě ho odmítali. Buď měli plno nebo někoho jako je on nevezmou. Už to chtěl vzdát, když se dorazil snad k poslednímu baru, který byl zapadlý a vypadalo to, že tam chodí snad jenom jeden člověk. Ale i tak to tam vyzkoušel. Majitel - Paolo - působil opravdu přísně, ale nakonec mu dal šanci. Měl mu ukázat co umí. A Patricio mu to ukázal... Jeho drinky mu chutnaly a tak se rozhodl, že si ho vezme pod svá křídla. Nejenže mu pomohl změnit vizáž a mohl tak vypadat lépe a také lépe reprezentovat za barem. Ale také ho učil jeho novému řemeslu a hlavně mu tak dal jako jediný šanci. Také se své brigádě věnoval více než škole, kterou následně udělal s odřenýma ušima.
Díky skrytému talentu, který v sobě Patricio objevil se začalo zapadlému baru dařit. Peníze se začaly kupit a ty šly do rekonstrukce baru. To co si vydělal Patricio šetřil a následně koupil rodičům byt a snažil se jim zajistit mnohem lepší život, než jaký vedli doteď. Díky tomu na sobě také zapracovali a jeho matka se stala kuchařkou, kdy začala vařit menší dobroty pro hosty a otec začal pracovat jako vyhazovač. Dalo by se říct, že se z baru stal rodinný byznys.
Průlomový zlom v jeho životě se stal tehdy, kdy Paolo přišel s nabídkou. Dostal možnost, že se mohou zúčastnit barmanské konvence a on tak bude moci ukázat, co v sobě umí. Bude se moci podívat na ostatní, bude moci obhlídnout všemožné pomůcky, které jsou potřeba prostě se začít vzdělávat. Začalo se mu v životě dařit. Na téhle sešlosti poznal Jacoba. Muže, který pocházel z Angeles a nějakou dobu si ho podezíravě prohlížel. Ochutnal od něj pár drinků a udělal si vlastní úsudek. Nakonec si ho odvedl stranou a promluvil si s ním. Dal mu takovou nabídku, kterou by odmítl snad jen úplný blázen. Patricio dostal možnost míchat drinky v královském paláci. Samozřejmě to znamenalo opustit svou rodinu a všechny, které miluje. Odcestovat do naprostého neznáma, ale on chce rozšiřovat své obzory. A na rozhodnutí měl vlastně jednu noc, což nebylo mnoho času na tak těžké rozhodnutí. Samozřejmě to projednával se svými rodiči po telefonu. Projednával to i s Paolem a všichni byli pro. Chtěli, aby se v životě měl dobře.
Ještě si to nechal on sám projít hlavou, než někdy ve tři hodiny ráno vytočil číslo Jacoba a oznámil mu své rozhodnutí. A k jeho překvapení mu bylo oznámeno, že večer jim letí letadlo. Neočekával, že to bude takhle rychlé. Hlavně u sebe neměl žádné věci, ale s tím si neměl dělat starosti. Tehdy dvacetiletý mladík začal svou novou cestu jakožto barman v královském paláci. Dařilo se mu, všichni si jeho drinky chválili a on se zkrátka zdokonaloval. Ale měl pocit, že to co umí už je okoukané a chtělo by to něco nového. Samozřejmě brouzdal všemožně po internetu, ale to nestačilo. Proto přišel s nápadem, že by rád procestoval svět a naučil se míchat nové drinky a koktejly. To volno dostal a ve čtyřiadvaceti z paláce odcestoval na dva roky. Cestoval všude možně, navštívil snad všechny možné kouty světa a ochutnal všechno, co se dalo. Ať už se jednalo o ty nejvíce odporné věci, tak po té nejlepší. Odjížděl s jedním tlustým blokem, kam si zapisoval nové koktejly a kreslil si je, aby viděl, jak vypadají. Bohužel mu jeden nestačil.
Po dvou letech se opět vrátil zpátky do Angeles. Zpátky do paláce, kde může předávat dál své poznatky. Z jednoho sešitu se jich stalo přibližně pět a půl. Těší se na to, co se všechno změnilo. Těší se na nové tváře, ale i na ty staré. Snad nejvíc se těší na to, jak bude ostatním chutnat jeho nová tvorba a naučené poznatky.