Nina nikdy v životě neslyšela nic o svém otci. Středobodem jejího vesmíru byla odjakživa matka. Když se na něj ptala, máma jenom mávla rukou a řekla něco ve smyslu, že všichni chlapi stojí za prdlajs. Ženská, se o sebe musí postarat. A tak svou malou dcerušku vedla k tomuto životnímu stylu už od útlých let. Nina navštívila během svého dětství hned několik základních škol a všechny ryze dívčí, jednu dokonce i katolickou. Její mamince holt nebyla žádná škola dostatečně dobrá. Co se týče kroužků, musela Nina docházet na hodiny klavíru (jelikož se ukázalo, že se jedná o jediný nástroj, ze kterého nevyluzuje vyloženě odporné zvuky) a také na hodiny náboženství. Matka Niny si nejspíš myslela, že jí to v budoucnu pomůže, aby nedopadla jako ona. Nina nikdy nezapomene na jistou sestru Agátu, která učila o pekle, jako by tam snad sama vyrůstala. Nina musela absolvovat i několik pokusů o kariéru sportovkyně, nicméně míč chytat neumí, běhat příliš dlouho nevydrží, dodnes se nenaučila plavat a kdykoliv měla skákat přes kozu, skončilo to pořádným monoklem. Nejvíce talentu prokázala ve fotbale, protože nakopnout míč z nějakého důvodu celkem zvládá. Její matka nebyla příliš nadšená. Jako vrcholová sportovkyně by si vydělala takových peněz! Měla by vystaráno. Zkusily ještě otestovat její motorické funkce pomocí baletu, ale rozhodně to nebylo něco, na co byste se chtěli dobrovolně koukat. V pubertě vzala mamince i poslední střípky naděje, že vyroste do krásy. Byla samá ruka, samá noha, nosila rovnátka a brýle ve stylu - dna od půllitru. Její pleť trpěla kvůli akné a extrémní citlivosti na sluníčko. Obličej bohatě posetý pihami ještě přidával trápení mladé dospívající slečně. A jako by to nestačilo, zůstávala žalostně plochá. Na svou adresu si vyslechla mnoho nelichotivých poznámek a lhali bychom, kdybychom tvrdili, že jí to bylo naprosto jedno. Nina přece jen toužila po tom, aby jednoho dne našla pravou lásku, založila rodinu, nebo byla oblíbená v partě přátel. Nicméně co naplat, jako první jste si všimli jejího podivínského výzoru a nikoliv duševních kvalit.

Nina vystudovala základní školu a poté obor knihkupce a knihovníka. Na uměleckou konzervatoř to její třískání do piana holt nebylo. Zatímco její vrstevníci zažívali své první lásky, Nina je mohla tak akorát sledovat z povzdálí. Není třeba unavovat čtenáře životopisu počtem jejích platonických lásek, nicméně jeden mladík za zmínku stojí. Jmenoval se James a chodil s Ninou do stejné třídy. Čas od času po něm pokukovala a jak to tak bývá u introvertů s bohatým vnitřím světem a bujnou fantazií, stihla si vysnít i svatbu a jména dětí. Dokážete si představit její radost, když ji pozval do kina. Tvářil se u toho značně nejistě a rozpačitě, ale o to více to Nině připadalo sladké. Rande to bylo vskutku podivné, neboť James celou dobu koukal do země a když se usadili, neřekl půl slova a jakmile film skončil, sebral se a vypadl, aniž by Nině řekl aspoň "čau". Nechápala, cítila se zmatená jen do té doby, než si všimla, že o pár řad dále sedí šestice jejich spolužáků, kteří se řehtají a zdrhajícímu Jamesovi věnují potlesk a uznání osobní statečnosti, že šel na rande s obludou. Z jejich debaty pochopila, že James prohrál sázku a tak musel splnit úkol. Pozvat do kina největší šeredu na škole. Zadržela slzy, neboť nechtěla tohle potěšení dopřát omezeným jedincům, jejichž IQ odpovídalo číslům sedaček, na kterých usadili své ctihodné zádele. Teprve doma to obrečela, aniž by se matka cokoliv dozvěděla a aniž by měla jediného člověka, kterému by své trápení mohla svěřit. Nicméně obor dostudovala, i když pro ni bylo extrémně těžké trávit čas ve třídě takových ukázkových exemplářů naprosto tupých ignorantů. Následně se rozhodla jít na vysokou školu, kde se věnuje tvůrčímu psaní a žurnalistice.

Ani v její dospělosti se její maminka nevzdala možnosti montovat se Nině do života a neustále zkoušet nové a nové věci. Inu, pomyslnou korunu tomu dala přihlášením své dcery do Selekce. Když už nic neumí, proč by nemohla být královnou? Však u těch je to jedno ne? Marně ji Nina přemlouvala, že se tam bude cítit jako ošklivé káče mezi labutěmi, nadarmo slibovala, že absolvuje jakoukoliv vysokou školu, kterou si její máti bude přát. Nic to nepomohlo. Půjdeš do paláce a tam z tebe udělají dámu! Do poslední chvíle však bědovala Nina spíš jen tak na oko. Protože jaká je pravděpodobnost, že právě ona bude vylosována? Inu, vcelku vysoká, jak je vidno. Nina má skoro osypky z představy, že se bude učit tancovat, stát rovně, konverzovat na různá duchaplná témata a čelit hladovým čočkám fotoaparátů. Není ráda středem pozornosti a nechce ze sebe dělat něco, čím není. A co říká na prince? Bože, však on je úplně jiná liga! Až ji uvidí, bude ji mít maximálně tak jako maskota! Na první schůzce se nejspíš rozesměje a bude to považovat za luxusní vtípek! Nina se pomaličku smiřuje s tím, že celá tahle eskapáda bude jeden velký trapas. Ale něco dobrého na tom přece jenom je. Když už nic, aspoň bude mít chvilku klid od své ambiciózní matinky!