Egypt, jedna z rozvinutějších zemí na africkém kontinentě, v posledních třech dekádách neprochází žádnými převratnými změnami. Královský pár, dlouhodobě vládnoucí zlatým proudům Nilu, se marně snaží zacelit prohlubující se propasti mezi společenskými vrstvami. Zatímco jedni žijí v bezedné chudobě, odkud není úniku, jiní – profitující z nastaveného systému – tonou v bohatství. Egypt přežívá díky obchodu s alkoholem, drahými kovy, tabákem a rozšířenému turismu. Země, kde byl dříve alkohol považován za luxusní komoditu, patří v současnosti mezi jedny z největších vývozců. Královský pár, aby zabránil nárůstu závislých na alkoholu, zvyšuje legální hranici konzumace na 23 let. Víceméně udržitelnou ekonomiku posilují pravidelné příjmy bohatých papalášů, kteří si svými penězi kupují přízeň rodiny. Ta, mimo jiné, vlastní několik hotelových komplexů na pobřeží Hurghady, kde zaměstnává část chudých místních, ve snaze snížit alespoň zlomek vysoké nezaměstnanosti. Státní rozpočet poté investuje do vypořádání se s problematickou chudobou, ta se však daří řešit pouze částečně.
V několika posledních letech dochází k viditelnému posunu v zákonech omezující černý trh – pro rebely je nyní téměř nemožné si kvůli embargu zbraní opatřit jakékoliv zásoby, potažmo podnikat razie do paláce. Veškeré dodávky do Egypta jsou pečlivě hlídány a provozovatelé černého trhu okamžitě uvrhování do žaláře či odsouzeni k trestu smrti. Chudoba a problém s radikalisty, kromě jiného, také negativně dopadají na zvyšující se porodnost a šíření sexuálně přenosných nemocí. Egypt zůstává pevně spjat s nálepkou zemí třetího světa s neblahou historií ve formě celé řady kontroverzí. Zvládnutí masivního náporu radikalistů v současné době pomáhá nábor mužů a žen do ochranných složek. Pro mnohé je tak služba královské rodině jediným možným vykoupením z chudoby. Jiným představuje příležitost, jak se infiltrovat do paláce a budovat síť odboje.
Když razie rebelů zabije desítky zaměstnanců paláce a zanechá tehdejšího krále Mustafu s trvalým poškozením mozku, mladí snoubenci Ileana a Amon, jsou nuceni převzít vládu. Jejich domluvený sňatek, zrozený z nutnosti a politických machinací, se postupně přetaví v opravdovou lásku. Trvá však dlouhých devět let, než se jim daří zplodit prvorozenou dceru – princeznu Naveah. Ta se i přes středověké smýšlení místních obyvatel stává právoplatnou dědičkou trůnu. Královna Ileana musí dlouho bojovat, aby zlepšila pozici žen v Egyptě. Necelý rok poté doplňuje rodinu její mladší bratr Essam, který se stává miláčkem lidu. Oba sourozenci jsou prve nerozluční, z části díky nízkému věkovému rozdílu. Jejich dětství a dospívání ovlivňuje společné soužití v paláci, trávení na lekcích a řada neplech, kterých se vůči rodičům i vychovatelům dopouští. Během dospívání se jejich názory začínají diametrálně rozcházet. Zatímco Essam je přesvědčen, že by se opatření vůči rebelům měla zpřísnit, Naveah se chce o vážnosti situace přesvědčit sama.
Princezna vyrůstá v náruči blahobytu, zcela odtržená od běžné reality, krmena zvěrstvy napáchanými skupinou radikalistů. Její náročný denní program obsahuje řadu lekcí – od tance, diplomacie, výuky jazyků, až po etiketu a základní vladařské semináře. Učí se hře na klavír, harfu, v soukromí propadání vášni bicím, kterou královský pár z nějakého důvodu neschvaluje, nejvíce se však těší z výuky egyptské historie a mytologie. Oddává městským legendám, pověrám a pohádkám o reinkarnaci. Podle palácových šamanů je princezna Naveah znovuzrozením Kleopatry, královny z dynastie Ptolemaiovců. Výklad tarotů jedné z vážených kartářek královského dvora ukazuje na prazvláštní osud. Korunní princezna se má stát hybatelkou velkých změn. Byť je Naveah nábožensky založená, tyto předzvěsti přijímá vcelku střízlivě – víceméně s humorem.
Strach z cestování způsobuje událost, která se zprvu jeví jako obvyklá dovolená v soukromém letovisku v Marsa Alam. Při cestě pouští dochází k písečné bouři, která královskou rodinu a celou delegaci uvězňuje na několik nekonečných dní v samém jádru Sahary. Zásoby rychle ubývají a naděje na záchranu se ztenčuje. Po osmi dnech dochází ke dvěma ztrátám na životě – dva strážní se vydávají pro pomoc, cestou se dostávají do křížku s několika rebely. Těm se naštěstí nedaří monarchy ve změti písku najít, princezna však z přímého přenosu vysílačky slyší vše – od hádky po samotnou střelbu a následnou smrt obou mužů. Po těchto událostech odmítá jezdit kamkoliv, pokud nezná perfektní předpověď počasí a nedoprovází ji minimálně tři gorily. Jestliže se s rodinou vydává do jednoho z letovisek, preferuje jízdu po pobřeží. Poušť ji vyloženě děsí.
Co se jejího života týče, od režimu běžného následníka trůnu se zase tolik neliší. Pokud se s bratrem nevěnuje studiu, soutěží s koněm, vystupuje na veřejnosti, anebo nahlíží pod pokličku opravdového vladaření. I přes nespočet protichůdných vlastností si je jistá, že jakmile jí královský pár svěří vládu nad Egyptem do rukou, dokáže se postarat o řadu zlepšení. Na úděl královny ji připravují od momentu, kdy se narodila. Byť jí spousta výstřelků prochází, čas od času musí zatnou zuby a věnovat se studiu. Během dospívání se její vztah s Essamem rapidně zhoršuje. Zatímco se z mladého muže stává konzervativec, ona se pod falešnou identitou a řadou kamuflážních technik připojuje ke skupině rebelů. Zejména proto, aby zjistila, jak doopravdy žijí, a co je potřeba udělat pro zlepšení jejich podmínek. Následná zjištění mění její pohled na Egypt a na propasti mezi společenskými vrstvami. Některé večery se připojuje ke skupině radikálů, kteří záměrně ničí dodávky královské rodině, zasvěcují ji do života na ulici a vypráví příběhy lidí, kteří kvůli nedostatku finanční podpory vyhladověli v zapadlých uličkách přelidněné Káhiry. Objevuje svět špíny, chudoby a nemocí. Veškeré její snahy o zlepšení podmínek rebelů jsou však zdiskreditovány. Královská rodina má dlouhou paměť a nezapomíná na smrti, kterých se radikálové dopustili. Byť si je vědoma, že právě díky nim je její dědeček připoután na lůžko a pozůstatky babičky, respektive to, co z ní po bombardování zbylo, hnijí pod zemí, pokouší se vidět obě strany mince. Společně s rebely podniká několik nebezpečných výprav, při nichž se učí celkem slušné sebeobraně. Při jedné z razií se však požár vymyká kontrole a ona si odnáší řadu nepříjemných popálenin.
Když se jednoho dne na prahu paláce zjevuje pozvánka do Illéi, královský pár je překvapen. Po událostech, při nichž opustili tehdejší zásnuby nynějších královen, nikdo neočekával, že se Egypt dostane na seznam pozvaných zemí. S některými spojenci se podařilo obnovit alespoň prozatímní dohody. Amon a Ileana dlouho pracovali na zlepšení pověsti Egypta, zdá se však, že se Amonovi při tehdejší ceremonii podařilo urazit až příliš mnoho potenciálních aliancí. Pro princeznu není návrh hledání vhodného manžela nijak velký šok. Počítá s tím, že až jí otec předá trůn, bude vládnout po boku někoho, kdo by ji, s trochou naděje, mohl dobře ojet, a do vladařských povinností jí nijak výrazně nekecal. Hledání partnera bere zodpovědně, cestou do Illéi však evidentně pohrdá. Má tak trochu nasráno v kalhotách z dlouhého letu, a z toho, co by se mohlo stát, kdyby se dlouho neukázala ve skupině rebelů. Před odjezdem tedy zařizuje sérii nástrah, z nichž je očividné, že její alter ego bylo na nějaký ten pátek uvrženo do žaláře. Od návštěvy severní Ameriky to dle jejího mínění nemá nikterak daleko. Aby toho nebylo málo, je postavena před hotovou věc. Bude dálkově studovat prestižní univerzitu v Káhiře. Bakalářský titul je zřejmě k efektivnímu vladaření naprosto nezbytný. Cuká se, prská, a nemá v plánu to nikomu ze své delegace usnadnit, to je jisté, Naveah však není natolik pitomá, aby nechala svoji prostořekost zkazit vyhlídky na možná spojenectví. Nebo ano?