Milující rodina s velikým tajemstvím. I takto jednoduše by se dal shrnout začátek jejího života, který se jí drží dodnes a provází ji na každém kroku.
Narin byla na výchovu velmi náročné dítě, na něž neplatily netrpělivě vyštěknuté rozkazy ani uplácení sladkým. Chůvy a guvernantky se málokdy zdržely déle, než pouhých pár měsíců a Narin se přičinila na tomto faktu nejen svou ohnivou a tvrdohlavou povahou, nýbrž i žerty a úkladnými plány, jak se každé z nich zbavit. Jejímu otci tak nezbývalo nic jiného, než se dcery ujmout a vychovat ji svépomocí.

To, že s Emirem trávila během vyrůstání mnoho času, měla k němu blíže a o to rychleji se také seznámila s náročnou prací panovníka, která ji jednoho dne čeká také. Byl to také její otec, kdo ji často brával na výlety a dobrodružství, aby jí ukázal střípky ze své minulosti a místa, kde vyrůstal a dovolit korunní princezně nahlédnou dále, než jen před hradby paláce. Netajil se před ní tím, že královský život není to, po čem v životě toužil, ovšem její matku a královnu Turecka, kterouž miluje tak, obětoval svou svobodu a plány do budoucna.
Narin nabyla při pohledu na své rodiče jasné představy toho, jak vypadá skutečná láska, doprovázená partnerstvím a důvěrou mezi dvěma lidmi. Pár se nalezne, uspořádá překrásnou svatbu, založí rodinu a projevují si vzájemný respekt, podporují se navzájem ve slastech i strastech života a na cestu životem hledí stejným směrem.

Ke slovu ovšem přišla rovněž Nariina matka. Yasemin jí začala ukazovat krásy Turecka z pohledu královny. Bylo načase Narin vysvětlit, co vše titul "královna Turecka" obnáší. Neobešlo se to bez dlouhých probdělých nocích, záběr jejího studia se znatelně rozšířil a na zábavu zbývalo stále méně času. Oheň v jejím srdci se chvíli samozřejmě bránil, leč nakonec onen zlom nastal a ona přijala svůj titul "korunní princezny" se hlavou vztyčenou a úsměvem na rtech. Její charisma, výřečnost i inteligence si rychle a snadno získaly sympatie lidu, podobně jako tomu bylo u její matky. Za vlády královny Turecko jen rostlo a to jak politicky, tak ekonomicky. Jistě, vždy se najdou lidé, kteří nebudou se ženou na trůnu souhlasit, avšak všeobecná popularita byla, je a nejspíše i zůstane nepopiratelně na její straně.

V její rodině ale nebylo všechno sluncem zalité, tak jako to bylo prezentováno nejen před věrnými poddanými, zaměstnanci, nýbrž i před Narin samotnou.
Její zvědavost byla silnější než smysl pro morálku, když její matka opustila na krátkou chvíli kancelář a nechala tam svou drahou dceru samotnou. Ta, leč ji hlásek v hlavě nabádal, že to není správné, se dala do pátrání bez nějakého konkrétního cíle. Tu a tam otevřela zásuvku, jindy nahlédla do krabice vzadu na knihovně, až nakonec do ruky vzala silnou složku, jako jedinou mezi všemi nenadepsanou.
To, co si mezi řádky vyčetla, jí zlomilo srdce, zničilo představy o dokonalosti manželství jejích rodičů a donutilo ji se pod tlakem pocitu zrady rozplakat. Matčin deník byl stránku za stránkou vyplněn bolestným doznáním, temným a hořkým, jako byly v tu chvíli dívčiny slzy. Přinucení k manželství, do kterého Emir její matku dotlačil, zabití prarodičů rukama rodiny z otcovy strany. Yasemino trápení a hoře, pravda o onom okamžiku, kdy její srdce skutečně zahořelo láskou. Krutá a šokujíc pravda o rodině jejího otce, o níž doposud nevěděla a dodnes si přeje, aby to tak i zůstalo.
Podsvětí. Smrt, vraždy, napojení na rozsáhlou síť vlivné rodiny mafiánů. Zhrozila se zvěděním, že jí v žilách koluje krev lidí, kteří si ji samotnou na trůnu nepřejí právě proto, že je dcerou své matky. Jako oheň a led, zima a horko, den a noc - ironií osudu představovala jediná osoba dva zcela odlišné, navzájem vlastně neslučitelné světy.
Dlouhé dny, týdny a měsíce se nacházela kdesi uprostřed, v bolestivém centru všeho toho, co vlastně ví a co naopak neví. Kým je, kým není a co představuje na oné obrovské šachovnici, na které je ona nejspíš jednou z ovládaných figurek.
Ano, možná to vysvětlovalo některé věci, jaké ve svém životem nedovedla vysvětlit a nyní do sebe začínaly zapadat, nebylo to ovšem něco, po čem by toužila a nikterak jí to neulevilo.

Rodiče nedokázala konfrontovat hned. Ona sama se provinila tím, že nahlédla do bedlivě střeženého soukromí, do kterého jí nic nebylo. A současně bylo. Vinila i své rodiče o jejich mlčení.
Trvalo dlouhé dny, než jí byly zodpovězeny palčivé otázky, proplakala mnoho nocí, kdy se neodvážila usnout. Přetížená mysl jí přesto poděkovala, když byly náročné rozhovory s rodiči za ní. Pochopila, co se děje. Proč se to stalo a děje, ač tuší, že jí Emir ani Yasemin neříkají naprosto vše, což jim nemůže a ani nechce zazlívat.

Rozhodla se tedy z Turecka na nějakou dobu odjet. Illéa, probíhající Selekce prince Adriana a hlavně tedy přítomnost jejího bratrance a sestřenky, které je načase poznat a kdo ví, možná i navázat pevnější rodinné vztahy a zacelit rány, které jsou stále tolik čerstvé.