Od útlého věku byl vždy kladen důraz na vzdělání členů královské rodiny, což se Markovi nevyhnulo. Dostalo se mu důkladného všestranného vzdělání, které ho mělo připravit na případné převzetí trůnu po starším bratru - společenské vědy, etika, matematika nebo množství cizích jazyků. V pozdějším věku se přidala politologie a ekonomika. Jeho učiteli se stali významní profesoři a lektoři univerzit nejen v Lublani.
Během dospívání si uvědomil, že je vlastně rád označován jako "ten druhý v pořadí" - být mladším bratrem mu poskytuje nemalé množství času se skutečně psychicky připravit na složitost jeho údělu, jemuž se pravděpodobně nevyhne, i kdyby měl na trůn nastoupit jako stařec.
Nikdy si navíc příliš neužíval společenská setkání, leč sebevědomí má na rozdávání a není to ani žádný stydlín. Absolutní moc nad zaměstnanci od služebnictva přes stráž až nad některými velmi vysoce postavenými funkcionáři koneckonců nemůže mladému člověku vnutit ideu, že je jen kapkou vody v obrovitém oceánu.

Svůj čas vždy rád věnoval četbě. Rozvíjel své jazykové schopnosti, studoval obsáhlou historii rodné země i sousedních států a pakliže jej knihy omrzely, neexistovalo nic snazšího než osedlat koně a s lukem a šípy vyrazit do rozlehlých lesů okolo rodinného sídla na lov.
Pamatuje si na dny, kdy - když byla jeho matka mladší - ho brávala na výlety na koňském hřbetě a sama ho naučila lukostřelbě a lovu. Naučila se to ona, z tradice táhnoucí se staletí do minulosti, na kterou si už dnes málokdo vzpomene, pakliže po ní nepátrá, takže nenašla jediný důvod, proč to nenaučit Marka. Snad za to mohl i fakt, že Mihail tuto "bezduchou zábavu nemůže vystát".

Významnou krizí v jeho životě bylo náhlé, těžké onemocnění otce. Navzdory všemu to jejich vztahy nikterak nestmelilo, právě naopak. Chlapci byli nuceni společnými silami z části dočasně přebrat vládu nad zemí. Tudíž, zatímco se jeho starší bratr Mihail Timotej Branimir Rozman věnoval státnickým záležitostem, kteréžto zahrnovala různá setkání a dlouhé hovory, on sám se věnoval věcem za oponou. Tato zkušenost jej naučila tahat za nitky nenápadně, proradně a vypočítavě, což dokonale uspokojovalo jeho strategické uvažování.

Král se ovšem brzy uzdravil a princové se mohli opět stáhnout do ústranní. A zatímco Mihail již svou vyvolenou našel, Marko se v duchu modlil, aby jej podobná budoucnost nečekala. Nedovedl si sebe samého ve svém věku prostě představit v roli manžela-vůdce, do toho po čase třeba i otce a k tomu nedejbože i krále.
O to větší ránu pod pás mu zasadila jeho milovaná matka, která mu oznámila, že se musí připravit na cestu do Illéi, kde nejen, že bude upevňovat postavení Slovinska a reprezentovat svou zemi s "hrdostí a pýchou", ale že si tam může pokusit najít i budoucí ženu.
Ano, věděl tedy již na cestě do Illéi, že princezna Sienna stále čeká na svého vyvoleného.
Před odjezdem nebyl s to matce říci - tak jako nikdy nikomu krom mladší sestry - že si není tak úplně jist, že se chce právě o Siennu pokoušet. Nebylo by to ostatně poprvé, kdy se poohlížel spíše po mužích, než výhradně po ženách.