Narození jako jediný a zároveň syn hraběnky Beatrice Claire Almeida z Esch-sur-Alzette. Byl to takový dáreček v rodině... jeho tři sestry Emma, Louise a Celine si ho hýčkaly jako svého menšího brášku. Měl to štěstí, že se narodil v té krásné a vlídné francouzské části Lucemburska. Bohužel ho čekalo krušné dětství. Otec mu zemřel v pěti, a tak jeho život naplno pohltilo jeho tři sestry, které byli všechny starší než on, a matka. Od mala byl připravován na dobrou karieru. Matka chtěla, aby byl diplomatem či jiným „důležitým“ člověkem. Otcova rodina z Německa o něho moc nejevila zájem, a tak strýce navštívil jen dvakrát.

Jako každý takový kluk chodil na výběrovou a prestižní školu a pak i gymnázium, kde byl na jednu stranu nadprůměrný v zeměpisu, dějepisu a jazycích ale úplně byl levý na přírodovědný předměty. Matce to moc nevadilo (přeci jenom nechtěla z něho mít vědce), stačilo jí, že z toho proleze. Nebýt Emmy (jejíchž ambice byli pracovat v botanice) by zejména střední školu nezvládl. Taky chování nebylo zrovna nejlepší, ale nikdy nepřesáhlo toho, aby byl ředitelem potrestán či aby dokonce byl vyhozen. Na střední už taky přišel o svoji nevinnost, aby byl rád když tu našel skupinku holek, která byla stejně naladěná… na zábavu. Prostě střední nějak tak přežil a čekala ho cesta na vysokou, kam ho matka nenápadně celé ti roky tlačila. Nakonec je nutno říct, že střední přežil možná i hlavně díky tomu že mohl být součástí školní kapely, kde se ale moc neuchytil, a tak spíše dělal náhradníka či pomocníka při různých akcích.

Na vysoké to bylo jinak. Těžko říct jak, ale dostal se na obor mezinárodních vztahů přímo na univerzitu v Lucemburku. Tam se to změnilo a z problémové frajírka byl poprvé v životě kluk, teď už muž, který hleděl do budoucna. Měl radost, když mohl na magistra vyjet do Illei na studia. Zamířil do Allensu, přesněji do Washingtonu, kde pokračoval úspěšně ve studii. Nelze pominout i jeho zálety zde, které by se nedali ani spočítat.

Jakmile se vrátil domu začala opět ohraná písnička, že by teď měl jít dělat kariéru. Moc se k tomu ale neměl. Raději trávil čas hraním kriketu, výlety po lesích (na které je Lucembursko bohaté) a dalšíma mnoha neproduktivními činnostmi. Nakonec s povzdechem mamka zakouzlila ocitl se v královském paláci nejdříve jako nějaký administrátor, pak jako různý organizátor toho a tamto až skončil u mladého nerdýho prince Étienna jako komorník. Nejdřív mu to bylo docela trapné, že je komorníkem chlapce (jak ho ze začátku vnímal), ale ukázalo se ze prince aspoň není žádný suchar (ale do lva salónu měl taky daleko).

Vytvořil se mezi nimi aspoň nějaký kamarádský vztah, byli přeci jen dva roky od sebe. Tedkom ale míří do Illei… čeká se od něho, že se snad o prince postará. To byste se ale mýlili. Marcel dá princi do těla, aby byl po jejich společném výletě do neznáme, a zároveň vzrušující země, konečně chlapem o kterého se budou ještě ženské na každém rohu rvát.