Madeline se narodila jako nejmladší dítě, už od malička se o ní spíše staraly její starší sourozenci a její otec. Její matka odjížděla na dlouho pracovní cesty takže jí skoro vůbec nevídala no a když byla doma tak se většinou ničemu nevěnovala. Jen odpočívala což kolikrát vedlo k tomu že se jejich otcem často hádaly. Jelikož ale byla ještě malá tak tomu moc nerozuměla proto jí vždy jeden ze sourozenců vzali pryč od hádajících se rodičů. Vždy s ní odešly někam ven, do přírody. Proto když byla starší tak několikrát když se cítila nějak špatně nebo se její rodiče hádaly tak radši odešla na místo kam jí brali její sourozenci. Domu se vrátila pozdě večer. Její máma na ní hned začala křičet co si dovoluje nenechat ani vzkaz a prostě se vypařit. Chtěla jí tehdy vrazit facku ale ruku jí chytla její starší sestra a odstrčila jí. Tehdy jí řekla že buď ať se vzpamatuje nebo o ně o všechny přijde. Ten den se pohádaly víc než kdy jindy. Madeline byla ve své pokoji měla sluchátka poslouchala písničky. Tehdy dal její otec ultimátum. Buď se začne snažit a nebo se z příští služební cesty nemusí ani vracet. Nějakou dobu jí to i vydrželo, Madeline už byla dost stará a tak to všechno chápala. Proč se to všechno dělo, proč se její otec tak často rozčiloval ale na ně byl vždy milí ať už byl unavený z práce nebo nějak jinak vyčerpaný pro svoje děti vždy udělal první poslední. Tehdy si Madeline uvědomila že takhle nikdy nechce dopadnout proto se začala učit aby měla samé dobré známky. To chtěl i její otec, aby měla dobré známky dobrou školu a mohla něčím být. Bohužel to její mámě nevydrželo a už měla zařízenou další pracovní cestu ale tentokrát do toho zapojila i otce který podle všeho musel s ní. I přes to že měla všechno tak už se těšila na jeho návrat domů. Volal jí každý den, poslední den jí napsal jen zprávu že se na ně nemůže dočkat a ž pro ně má překvapení. Hodiny jí tehdy ubíhaly hrozně pomalu. Když už měli být zpět byla z toho nervózní. Jenomže se jí stále nikdo neozval. Uběhlo několik dní žádná zpráva, žádný telefonát nic. Nikdo se jim neozval co by mohlo být z jejich rodiči. Týden po tom se u nich stavila policie i se sociální pracovnicí s tím že jsou jejich rodiče po smrti, že s nimi spadlo letadlo a nikdo to nepřežil. V tu chvíli se jí zbortil svět. Už měla jen svoje sourozence. Jelikož ani jeden z nich nebyl dost starý tak všichni musely do dětského domova. Byla tam 5 let než si jí k sobě vzaly její starší sourozenci. Bydleli v malém baráčku kousek od její nové školy. Ona se pomalu začínala vzpamatovávat ze smrti jejích rodičů hodně studovala a po čase si našla i brigádu. Nejdřív pracovala v kavárně jenže tam se jí moc nedařilo a tak jí šéf po 6 měsících vyhodil. Teď má brigádu v baru a je tam spokojená. Chce dosáhnout co největšího úspěchu aby na ní byl její otec pyšný i když už to nemůže vidět. Jednou přišla z brigády a její sestra jí oznámila že se koná Selekce a že by to mohla zkusit. Hned jí napadlo že by se ona i její rodina mohly mít lépe. Oni by konečně nemuseli pracovat a mohly by si odpočinout proto se rozhodla zkusit své štěstí.