Luciana měla již před svým narozením zajímavý talent na vychytání dne a času. Taky se to ukázalo, když se narodila o krásný týden dřív v pátek třináctého. Její matka, Amaya, si s ní prošla zatraceně dlouhým a komplikovaným porodem, který trval šest hodin. I její otec už přestával zvládat být od rána vzhůru kvůli práci do hluboké noci. Nějak se povedlo, že si sedl u Amayi a tvrdě usnul. Probudil ho až křik jeho ženy, který začal kolem třetí ráno. Během několika minut na svět vykoukla malá holčička. Přesný čas narození byl odhadován na tři hodiny a patnáct minut.
Už jako miminko milovala radši noc a dost se to podepisovalo na jejím spacím režimu. Oba rodiče ji proklínali, ale zároveň i milovali. Přes noc byla schopná být většinu času ponocovat a užívat si to, zatímco den prospala. Tento jev se po pár měsících zlepšil a holčička začala svět objevovat za denního světla. Půl rok po jejím narození se Amaya vrátila do práce, jelikož jí klid z domova ubíral energii, takže malá trávila hodně času s prarodiči. Díky nim si vypěstovala i menší chuť na sladké, problém byl, že ne každá sladkost jí chutnala. Přesto si Amaya na dceru našla vždy čas a jednou za týden ji brala do kroužku, kde ji učila plavat.
Přišla školka a její obsese pohádkami. A to ve velkém. Nejčastějšími pohádkami byla Kráska a zvíře spolu se Sněhovou královnou. Jenže v této části jejího života se objevila i její menší slabina. Jednou maminka přinesla domů oříškovou čokoládu, kterou nechala na stole, aby si udělala kávu. Na chvíli se otočila a čokoláda byla pryč. Možná by to nechala být, kdyby nezaslechla, jak se její dcera dusí. Okamžitě jednala a dceru odvezla do nemocnice, kde potvrdila jedna obava. Malá Luciana měla alergii na oříšky. Po tomto incidentu zůstala pár dní doma s aspoň jedním rodičem. Kvůli oné alergii trpěla pár dní silným průjmem.
Jednoho dne, když Lucianě bylo krásných pět let, pro ni do školky přišel otec, nikoliv mamka. Holčička se na ni po celý den ptala a na druhý den se silně rozbrečela, když mámu neviděla. Možná i proto jí její otec, Alaric, sdělil, že maminka spinká v nemocnici a hned jak to půjde ji za ní vezme. Dva měsíce to úspěšně oddaloval, než konečně dceru vzal za maminkou. To byla chyba, jelikož Luciana odmítla od té chvíli Amayu opustit. Vždy ji aspoň na noc mohl odvést domů, než ji druhý den ráno vzal zpátky. Amaya spala další tři měsíce, během nichž Luciana hodně proplakala a maminku volala. Až tehdy se konečně probudila a Luci jí s radostí vyprávěla, co s tátou vše dělala, během toho, co ona spala. Luciana se nějakou dobu od mámy nehnula, ale i díky tomu na ni měl otec kontrolu, jelikož Amaya přestoupila od policie ke strážcům. Bohužel tato nehoda se stala důvodem, proč Luciana už nikdy nemohla mít sourozence.