Celý svůj život se zavděčil především Rebelství, vlastně již od dětství znal jen podlosti a to jak být správný grázl. Oba jeho rodiče se dostali do jedné rebelské skupiny a stejně jako on i ty dva jí zavděčili život. Malý Lewis chodil na slabší mise a později se do nich i aktivně zapojoval. Jako například řidič, či očko, co hlídalo okolí. Nikdy nebral, že dělá něco špatně, protože byl s rodinou. Tato skupina byla pro něj rodina a vlastně všecko co kdy měl a tak to bral. Jako hotovou věc a nikdy se neptal na otázky. Bylo mu přikládáno jak rodina Schreave je nečistá, a jak by měli na trůn usednou občani. Takto to s ním šlo až do věku osmnácti let, kdy si jednoduše vybral, že chce i on na chvilku žít jinak než být pouze ten „padouch“ v jiných příbězích a tak na nějakou dobu od rodiny odešel. Nikomu se to sice nelíbilo, ale jelikož znali Lewise už od dětství věděli, že je čestný a upřímný člověk, který ví jak neposrat práci a neprozradit je. A tak se dostal na střední policejní školu. Přišlo mu to tehdy velmi vtipné. Právě on a být rukou zákona, na druhou stranu to byla věc, která se hodila i do budoucna, jelikož bude nepozorován a hlavně bude vědět skoro všechno. Jako brigádu chodil do paláce na výpomoc strážným a donášet domů. Prostě se mu opravdu vše dařilo. Občas si na to vzpomíná jako nejlepší dny jeho života. Našel si i nějaké přátele v paláci a ve škole a i když to byl většinu času prostě studený čumák i on vykouzlil někdy úsměv na tváři pro ostatní.
Po střední škole se Lewis přesunul na vysokou v oboru detektiva. Nevěděl sice, k čemu to bude, ale aspoň si zlepšil obzor okolo sebe a začal vnímat i věci, které teprve mohli nastat. Všechno to ale skončilo ve chvíli, kdy dostal telefonát od matky. Přišlo mu to divné, jelikož mu nikdy na soukromý telefon ze svého pracovního nevolala. Věděl tedy, že je něco špatně a opravdu že bylo. Jakmile telefon zvedl na druhé straně byl prostě jen řev a rány. Poslouchal, jak mu matka v povzdáli bojuje o život a dokonce jak o něj přijde jednou střelou. Tehdy se mu snad celý život sesypal na jednu hromádku a těžce se vracel zpět. Když se po dvou dnech konečně dostat do doupěte a našel tam všude pouze svojí rodinu na hromadě, jakoby paláci nestáli ani za pohřbení něco se v něm zlomilo. Do školy už se nevrátil a místo toho si nechal svůj diplom zfalšovat. Stáhnul se do postranní a celé ty roky verboval nové lidi. Sledoval další a lákal do jeho spárů pomocí smluv a vyhrožování další, potřebnější.
Věděl, že je tehdy někdo zradil a tak každý člen prošel tvrdým výslechem, výcvikem a dokonce i nějakou dobou na samotce a v terénu, aby ho sledovali. Měl lidi snad všude. Jenže jeho největší plán teprve přichází s novou Selekcí. Nehodlá nechat kostku na kostce. Má v paláci lidi, on sám je jeden z těch členů. Má lidi i mimo. Má obětní beránky, co se nebojí naběhnout do davu s bombou. Má všechno co potřebuje a nyní mu do karet hraje i čas.