Kiera se narodila do milující rodiny. Její otec Benjamin, který pracoval jako řezník a její matka Deidre, která zase vlastnila květinářství ji přivítali na svět s úsměvem. Milovali je, věnovali se jí a dokázali ji i z té trochy peněz sehnat vše, co jí na očích viděli. Kiera sice byla už odmalička skromná. Nepotřebovala žádné drahé hračky. Nepotřebovala mít panenku, kterou měly všechny holčičky v širokém okolí. Ona se spokojila s troškou. Raději si hrála venku s míčem, stavěla si v lese domeček z klacků a lezla po stromech. Kiera nikdy nebyla ta holčička, která by jenom seděla a česala panenkám vlásky a vybarvovala si omalovánky. Občas chodila i s tátou do práce a sledovala, jak porcuje prasata a chystá je poté na pult k prodeji. Krev ji nikdy nevadila a když se omylem říznul, měla potřebu se o něj postarat. Pofoukat mu bolístku, otřít krev a jemně zalepit náplastí. Už v tak malém věku všichni věděli, že se v budoucnu vydá na cestu zdravotníka. Měla už jako malá tu správnou empatii a něhu, kterou plno lidí postrádá.
Bylo jí deset let, když se narodil její mladší bratr Deacon. Napřed na něj poměrně žárlila, protože byl menší a roztomilejší než ona a ze začátku si vysloužil. Ale netrvalo to dlouho a mladá dívka ho přijala a starala se o něj, jak jen to šlo. Držela ho u sebe, často ho chovala. Když jejich matka onemocněla, snažila se ji nahradit. Starala se o malého Deacona do toho momentu, než jejich matka naposledy vydechla. Byl jí diagnostikován Eisenmengerům syndrom - jedná se o vadu, která zkrátka nelze léčit operativně. Jediné možné a nejvhodnější řešení je transplantace srdce a plic. Jenže najít dárce je jedna věc. Jestli by tělo přijalo cizí orgány, je již věc druhá. Tohle onemocnění bylo bohužel dědičné a v jejich rodině se vždy objevilo ob generaci. Tudíž to vycházelo na Deacona. Naštěstí se to vždy objevilo v pozdní dospělosti, což byla dobrá zpráva a on si bude moci užít značnou část svého života. To ovšem nikdo netušil, že si otec najde novou partnerku, kterou si po chvíli randění nakonec vzal.
Karen byla doslova Karen. Byla to tak nepříjemná a sobecká žena, kterou Kiera kdy viděla. Nebrala vůbec ohled na to, že studovala střední školu. Že se stará o malého Deacona a ještě o domácnost. Macecha pro nic nehnula ani prstem a jenom rozkazovala povely. Nejhorší bylo, že její otec se jí nikdy nezastal. Stal se z něj neskutečný podpantoflák a musel si najít další práci, aby je vůbec všechny zvládal živit. Do toho přišla další rána v podobě, kdy se u Deacona objevil syndrom v jeho devátém roce života. Tehdy devatenáctileté Kieře se začínal postupně hroutit svět. Zvládat vysokou, jezdit s bratrem po doktorech a do toho práci a domácnost, kde vládla Karen. Bylo to pro ni náročné. Jak psychicky, tak dokonce fyzicky. Jediné světlo života, které ji na malou chvíli osvítilo byl Darwin. Kolega na záchrance, kde ji zaučoval. Byl starší než ona, ale doplňovali se. Nakonec se dali dohromady i když byl jejich vztah přísně tajný a nikomu o něm neřekli. Jinak by společně nemohli pracovat dělal by každý odděleně.
Ten den její nehody si pamatuje, jako kdyby to bylo včera. Zrovna jela na místo nehody se svým spolupracovníkem, který byl i jejím partnerem. Darwina opravdu milovala. Sice byl jejich vztah utajený, protože b jinak nemohli společně pracovat, ale to jim nijak nevadilo. Užívali si každé společné chvíle. Jak ty pracovní, tak i ty mimo. Byla bouřka a pršelo. Vítr jim do toho moc nepomáhal a i když se Darwin snažil, nedokázal jet úplně pomalu. Přeci jen ten pocit, že musí jet na místo a zachraňovat byl mnohem silnější. Blížila se další odbočka v serpentinách a najednou ostré světlo. Proti nim jel nákladní vůz, který svá světla zapnul na poslední chvíli. Darwin okamžitě strhnul volant, aby se mu vyhnul, ale silnice byla moc kluzká. Záchranka dostala ošklivý smyk a prorazila svodidla. Letěli někam dolů, cestu z kopce si zkrátili. Záchranka se dokonce několikrát otočila a pak nic. Neměla nejmenší tušení jak dlouho byla mimo. Ale jakmile otevřela své oči, viděla Darwina napůl venku. Celé čelní sklo bylo vysklené. Darwinův pás se nějakým záhadným způsobem přetrhl a on tak ležel horní polovinou těla na kapotě a hlavu měl až nepřirozeně vyvrácenou a opřenou o strom. Ten mrtvolný pohled v jeho tváři má před očima dodnes. Tiše vydechla a pokusila se natáhnou svou ruku k té jeho, ale nedosáhla. Chtěla se posunout na sedačce, ale nemohla. Její strana byla slisovaná a nohu měla zaklíněnou. Necítila žádnou bolest a ona věděla, že to je špatně. Natáhla se pro vysílačku, kterou vyhákla a spadla jí do klína. Druhou rukou, kterou měla s největší pravděpodobností zlomenou se jí povedlo zmáčknout dvě tlačítka a zaskřehotat jistá slova o tom, že se jim stala nehoda. Zbytek si již nepamatuje.
V nemocnici se probudila. Pamatovala si všechny tváře kolegů a také lékařů, se kterými spolupracovala. Dívali se na ni soucitným pohledem a ona věděla, co se jí snaží naznačit. Jemně odkryla deku a nic tam neviděla. Její pravá dolní končetina byla od poloviny stehna pryč. Kiera ovšem neplakala. Její tvář značila jedno velké nic. Proč by tak, že? Věděla moc dobře, že o nohu přijde. Jediné, co jí zbývalo, tak bojovat. Musela bojovat za sebe a za Darwina. A tak se do rehabilitace pustila s plnou parádou. Udělali jí odlitek a začali pracovat na protéze. Začátky byly těžké. Hlavně kvůli bolesti a otokům. Udržet rovnováhu bylo taky neskutečně náročné, ale ona to zvládla. Zvládala to a začala postupně chodit. Z pevné opory ve tvaru chodítka přešla na berle, poté používala jen jednu a nakonec začala chodit i bez nich. Jenže to netušila, že doma ji čeká opravdové peklo.
Když dorazila domů, všechno bylo jinak. Její pokoj zmizel a stal se z něho šatník, který si tam udělala její macecha. Úspory, které šetřila s otcem na bratrovu operaci byly také pryč. Ta saň si za ty peníze koupila nové auto a bylo jí jedno, že malý Deacon potřebuje operaci. Všechno jí bylo jedno. Mladá Kiera spávala na matraci vedle jeho postele. Snažila se ho chránit, snažila se tam být pro něho. Snažila se schovávat peníze, když si začala vydělávat jako tatérka. Jenže její nevlastní matka jí všechny peníze brala a využívala je pro svou potřebu. Kieru neustále ponižovala, shazovala jí sebevědomí. Využívala ji doma, nutila jí dělat věci, které nikdy nemohla zvládnout. Byla psychicky vyčerpaná a to největší rána přišla v momentě, kdy jí macecha oznámila, že půjde do Selekce. Bylo to nereálné vzhledem k dědičnému onemocnění v její rodině, ale ona už se o všechno postarala. Jejich rodinný lékař všechny záznamy zfalšoval. Každou generaci projel a kde bylo ono závažné onemocnění jednoduše tu diagnózu smazal a veškeré výsledky z vyšetření zlikvidoval. Úmrtní listy, kde byla přesně tahle příčina úmrtí, přepsal. Udělal to pod vidinou peněz, které mu macecha dala. Kiera ovšem nechtěla, snažila se protestovat. Ovšem matka na ni měla jistou páku. Vyhrožovala jí, že jestli tam nepůjde a neuspěje, Deaconovi sebere všechny léky a nechá ho osudu. Bude jí jedno, jak moc se zhorší, protože to bude chyba Kiery. A jí samozřejmě nezbývalo než poslat přihlášku. Sice bude těžké celou tu dobu tohle tajemství tajit. Mlčet a nedat nic najevo. Ale jde jí o bratra. Nemůže říct, že tam jde dobrovolně a ani s chutí. Ale udrží ji tam jenom pocit, že by mohla pomoci Deaconovi a zařídit mu tak drahou operaci. A hlavně ho musí jednoduše dostat na seznam čekatelů.