Malý uzlíček štěstí - nebo jak se ukázalo později, neštěstí, se narodilo přesně na Štědrý den večer. Rodiče ji považovali za požehnání od Boha a tak jejich první Vánoce byly veselé a šťastné. Už během jejího ranného dětství šlo na Juliji poznat, že je divoká a nespoutaná duše, která by si nejraději dělala, co chce. To se však jejímu otci nelíbilo. Proto už v jejím dětství zakročil a doslova ovládal každý její krok. To v Juliji budovalo přes roky frustraci a vztek, který později vedl k velkým výbuchům vzteku, při kterých lítaly talíře nebo došlo i k rozbíjení nábytku. Julija poslušně pod otcovou rukou se zvládala krotit až do své dospělosti. Studovala vysokou školu ekonomickou, která ji nebavila, ale i tak procházela s pěknými známkami. Když dosáhla devatenáctého roku, rozhodla se, že půjde cestovat o letních prázdninách. Nemohla si pomoct, ale přitahovala ji Austrálie, teplá krajina, která ji připadala exotická. A i když její otec s jejím rozhodnutím nesouhlasil, protože věděl, že tam ji horko těžko bude přikazovat, co má dělat, tak Julija odcestovala na celé dva měsíce pryč. Ze začátku byla zklamaná nad tím, jaká nuda to pro ni byla. Co měla teď dělat? Měla určitý pocit volnosti, ale sama netušila, co v cizí zemi podniknout. Díky bohu ji však zachránil jeden večírek na pláži, kam se rozhodla. Tehdy ještě nikdy neokusila alkohol ani jiné látky a tohle byla pro ni první příležitost, jak se k něčemu takovému dostat. Když se večer přehoupl přes noc a Julija už měla v sobě prvních pár drinků, tak si v davu všimla chlapce, který ji připoutal hlavně ohnivými vlasy. Díky alkoholu, který měla v žilách, tak se odhodlala chlapce oslovit a ihned si padli do noty. Brzy na to večírek společně opustili a procházeli se společně po klidných ulicích Austrálie. Ten večer se mezi nimi nic nestalo. Sama Julija byla nervózní, jelikož nikdy předtím s nikým nerandila a najednou se cítila, jako by se procházela na mracích. Předali si mezi sebou kontakt a dívka se vydala zpět do svého hotelu, kde obývala. Řekla si, že mu rozhodně nenapíše sama od sebe a to ani nemusela, jelikož chlapec se ji ozval ještě to ráno, když dorazila do hotelu. Domluvili se na společném obědě. Tam mezi nim vzniklo ještě hlubší propojení, když zjistili, že jsou oba z královských rodin. Julija se cítila, že by mu mohla říct cokoliv a on by ji rozuměl. Po dalších pár dnech přišel zlomový den, kdy mezi nimi došlo k romantickému polibku. Všechno vypadalo tak růžově a krásně. Každý den trávili čas spolu, on ji ukazoval všechny zajímavosti Austrálie a ona mu na oplátku vyprávěla o Slovinsku. Jejich vztah trval již delší dobu, zvládli ho udržovat na dálku. Jenže ne vše bylo tak růžové, jak na povrchu vypadalo. Julija bojovala s extrémní žárlivostí. Stačilo ji jejího přítele vidět na fotce s jinou ženou a v ní se zdvihala velká vlna vzteku, která přetrvávala tak dlouho, dokud na něj nevybouchla. A tak se vždy mezi nimi strhla hádka. Takto se to opakovalo jako v začarovaném kruhu. Julija sama ze sebe byla nešťastná, nedokázala však přemoct své emoce, které ji bránily v tom, aby byla šťastná. Po dlouhých dvou letech vztahu mezi nimi nastal konec. On sám toho měl dost kvůli její žárlivosti a poslední kapka byla, když mu zemřela maminka a on musel převzít hodně zodpovědnosti a na jejich vztah již neměl čas. Julija jejich rozchod nesla těžko. Zažila si s ním všechna poprvé, která mohla. Přehrávala si jejich písničky po večerech a u toho brečela. Po pár měsících se však vzchopila a celý svůj smutek pojala jinak. Začala aktivně každý týden chodit na party, kde se opíjela do němoty a nebránila se ani experimentování s omamnými látkami. A tak to vlastně táhne do dnes. Jednorázovky, party a alkohol.