Jed se narodil do nábožensky věřící rodiny. Už od útlého věku byl veden jistým směrem, rodiče ho učili vykonávat jen samé dobro. Nechali ho pokřtít, modlili se před každým jídlem a dokonce i před spaním. Každou neděli chodili do kostela. Zkrátka by se dalo říct, že vedl to dětství, které by chtělo každé dítě. S rodiči žil na venkově. Měli farmu, na které chovali stádo krav, několik koz, slepice a husy a další hospodářská zvířata. Nejblíže měl Jedediah ke koním, ke kterým chodíval už od doby, co se chodit naučil. Jeho matka ho brávala na vyjížďky, než byl dostatečně velký, aby si osedlal svého vlastního. Samozřejmě k jeho dětské velikosti napřed jezdil na poníkovi, než se mohl přesunout na většího koně. Dokonce se i měl k té těžší práci a snažil se svým rodičům pomáhat jak jen to šlo. Dalo by se říct, že působil jako slušný mladý muž.
Nastoupil dokonce na církevní školu, kde se ovšem ukázalo, že to nebude takový andílek, jak se zdá. Začínalo se u něj projevovat něco. Nebyl úplně hodný na své spolužáky. Nebo spíše na ty slabší. Nedával to samozřejmě najevo před zraky všech ostatních spolužáků a studentů z okolních tříd. Vždy si počkal na ten čas po vyučování či o volnou hodinu. Vyhrožoval těm slabším, že jakmile ho nahlásí, bude to pro ně ještě horší. Jeden se o to dokonce pokusil a nikdo mu nevěřil. Přece by tak hodný a chytrý chlapec nebyl žádný šikanátor, že? Procházely mu všemožné výstřelky, prošlo mu i když ji někomu natáhnul a nedej bože, když někoho doslova zbil. Dokonce některé děti se k němu svým způsobem začaly přidávat a začaly ho více bránit či mu hledaly oběti. Vytvořil si takovou svou skupinku, která k němu vzhlížela. Možná to bylo i tím, že se nikdo z nich nechtěl stát jeho terčem. A bylo tomu tak. Kdo Jedovi přitakával, toho nechal na pokoji. Kdo se dostal do jeho okruhu bližších přátel, pro ty by se dokonce obětoval. Taky když někdo z nich udělal nějaký průšvih, Jed to vzal na sebe. Jen pod podmínkou, že se k němu nikdy neobrátí zády a když to bude potřebovat, tak ho podrží. Myslel si, že tomu tak bude, ale to se šeredně mýlil.
Co se týkalo střední školy, chtěl na státní. Nechtěl na žádnou církevní a jeho rodičům se to moc nelíbilo. Spíše byli úplně proti, ale on si stál za tím. Rozhodli se, že to tedy zkusí. Vždycky ho můžou nechat přeřadit. Jenže byla chyba, že v tomhle polevili. Jedediah tehdy pocítil tu chuť cigaret, poprvé ochutnal alkohol a dokonce lehké drogy. Dalo by se říct, že střední škola ho zcela zkazila. Zničila tu schránku toho hodného a chytrého chlapce, který moc rád pomáhal svým rodičům na farmě. Samozřejmě před rodiči se stále snažil chovat v tomhle směru a oni mu to stále věřili. Dokonce věřili v to, že státní škola byla nakonec ta správná volba a on má tak mnohem více možností k poznávání okolního světa. To netušili, že ho Jedediah poznává ze všech možných úhlů. Z hodného a slušného chlapce se začínal stávat bastard. Samozřejmě si opět vytvořil jistou skupinu přátel, která se ho držela a vzhlížela k němu. On se svým způsobem stal tím obávaným, kterému se všichni vyhýbali obloukem. Za zády rodičů se dokonce přidal ke školnímu fotbalovému týmu. Jednalo se o americký fotbal a jakmile to doma oznámil rodičům, byli jasně proti tomu. Takhle brutální sport oni podporovat nemohou a nemohou ani podporovat, že mu to někdo nabídl. Jejich jediný syn se nebude mrzačit na hřišti před zraky dalších lidí. Tehdy se naštval a utekl z domu. Hledali ho po celém městě, ale on byl schovaný v prostoru nad stájemi, kde ukládali slámu. Byl naštvaný, protože něco ho začalo bavit a oni mu to chtějí hned zakázat? To rozhodně ne. Taky se ze svého úkrytu přesunul a utekl za svou tehdejší přítelkyní. Tehdy udělal osudovou chybu, protože by se dalo říct, že v jeho sedmnácti letech jí zadělal na dítě. Nehledě na to, že jí bylo patnáct let. Ani jeden o tom nevěděl, protože použili ochranu. Ta byla ovšem jistým způsobem prošlá a nevydržela to.
Jedediah se vrátil domů. S rodiči sice nepromluvil, ale byl doma. Neřekl jim o tom, kde byl a vlastně to nikdy neřešili. Nikdy se k tomu večeru nevraceli, protože mu nakonec fotbal povolili. Mel z toho radost, do doby, než na jejich dveře zaklepal otec jeho bývalé přítelkyně. Ta tam stála s ním a podívala Jedovým rodičům fotografii ultrazvuku se slovy, že je to jeho. Rodiče tomu napřed nevěřili, protože jejich chlapeček to rozhodně udělat nemohl. Ale podle jeho výrazu ve tváři jim došlo, že to vlastně udělal. Porušil pravidlo - až po svatbě. Zklamal tak své rodiče. Zklamal tak všechny a nejhorší na tom bylo, že se na něj provalilo to všechno, co kdy dělal. Komu všemu ublížil nebo ubližuje. A teď zkazil život dívce, která ho měla celý před sebou. Srdce jeho matky tenhle velký šok nevydrželo a byla převezena do nemocnice. Sice s těžkými komplikacemi se z toho dostala. A se svým mužem udělali rázný krok a to takový, že Jedediaha vyhodili z domu. Byl pro ně zklamáním, stal se pro ně někým cizím. Samozřejmě jemu trvalo dlouho, než se přes to přenesl. Pořád se vracel domů, odmítal odejít, Několikrát ho musela odvézt policie a dokonce několikrát byl na záchytce, protože se vzpíral a odmítal kamkoliv jít. Nehledě na to, že několikrát byl opilý. Tehdy přišel úplně o všechno. O milující rodiče. O koně, na kterém se pravidelně proháněl po okolních polních cestách, lesích a lukách. A hlavně o přátele, kteří využili jako slabé chvíle a poslali ho do patřičných míst. Překonali ten strach, který je držel v jeho blízkosti.
Po několika letech to nakonec vzdal. Napřed bydlel na ubytovně, než si našel nějakou práci. Napřed pracoval jako obyčejný údržbář bazénů, než si našetřil peníze aspoň na ten nejlevnější byt. Sice žil od výplaty k výplatě a někdy mu to dalo opravdu zabrat, ale zvládal to. Do doby, než jeho bývala přítelkyně Rebekah nepřišla k jeho dveřím se slovy, že musí začít platit na to dítě, co si vytvořil. Samozřejmě s tím odmítal mít cokoliv společného. Ani mu neřekla, kdy má termín a že se to vlastně opravdu narodilo. A to jí vytočilo natolik, že to hnala až k soudu. A u toho byl právě Jedediah neúspěšný. Musel začít platit na dítě, co si vytvořil a neměl nejmenší tušení, jak by to měl udělat. Jeho rodiče se ho zřekli a on byl tak na všechno sám. Proto si našel druhou práci jakožto městský zahradník. Nikdy by nevěřil tomu, že ho nějaká taková práce bude bavit. Začal se v tom vyžívat. Začal si zjišťovat něco o květinách a dokonce začínal dělat přesčasy. Sice to nevynášelo tolik, ale on si odkládal bokem. To co mu celkově zbylo a našetřil si na větší a lepší byt. Řádně platil na svou dceru a rozhodl se, že ji bude do střídavé péče. I když ji neznal a ona neznala jeho, řádně na ní platí a dokonce se mu i více daří. Tentokrát ten návrh podal on a i když to byl dlouhý boj, povedlo se mu to. Sice ji má na celý jeden víkend v měsíci, ale chce se postarat o to, aby to začalo být častěji.
Jeho práce se také posunula na novou úroveň, protože dostal možnost dělat zahradníka pro palác. Napřed se mu do toho úplně nechtělo, protože nevěděl, co by to mohlo obnášet. Ale když se mu doneslo, kolik by dostával měsíčně, okamžitě si to rozmyslel. Bylo by to dostatek na placení výdajů na jeho dceru, tak i možnost ještě lepšího bydlení a ještě by mu zbylo na nějaké jeho koníčky a zájmy. I přesto, jaký byl bastard se jeho život svým způsobem začal obracet k lepšímu, čemuž on sám nevěřil, že by se mohlo stát.