Jamesův život začínal v samotném základu jako naprosto idealistické narození z pohádek, které se každý večer dětem vypráví na dobré spaní. Pro celou rodinu byl radostnou zprávou, jelikož se jeho rodičům nedařilo i přes zkoušení mnoha metod a babských rad, dlouhou dobu otěhotnět a dítě počít. A přeci jen. Jak už to tak bývá, největší nadšení vyzařovalo z otce chlapečka, neboť právě kluk je vysněným pohlavím prvních tatínků, kteří nemají ani ponětí o tom, jak těžké břemeno a pouta jim právě obeplnuly pevné krky. Dítě to bylo velmi neposedné. Nedalo se uhlídat jen co přišlo na to, že se může samovolně překulil na záda a plazit se po zemi, aby to ohlodalo a poslintalo půlku baráku, včetně dřevěných nožiček mámina nového gauče. Chlapcův otec, hlava šťastné rodinky, byl ředitelem místní policie. Byl ve společnosti velmi oblíbený a známý svými ráznými přístupy ke své práci i prostředí. Lidi ho však měli rádi tak, jako on měl rád jahodové dortíky z kavárny, kam každé ráno docházel pro své obvyklé cappuccino a svačinu do práce. Matka byla spíše uzavřeným článkem. Nebyla příliš společenská. Věnovala se hlavně svému synovi a vyráběla na zakázky různé výrobky ruční práce od košíků ze starých srulovaných novin až po pletení oblečení a pečení na Vánoce či Velikonoce. Měla ve svém okolí několik dobrých sousedek, za výraznou osobu se však považovat rozhodně nedala. Ve velkém se také vyžívala v psaní vlastního deníku. Naprosto jí fascinovala rodinná historie jejího manžela a proto věnovala svůj život zasvěcením se do minulosti a sbírala o ní informace, které následně stavěla do časové osy a rodového stromu, nebo do vlastnoručně psané kroniky rodiny Montgomery.
Už na základní škole bylo více než jasné, že je James výjimečný. Jednoznačně vynikal v literatuře a psaní básní, které poté recitoval na slavnostním každoročním vystoupení mladých žáků v kostele před Vánočními svátky. Pochopitelné vlohy měl i k tělesným aktivitách v podobě všemožných sportů. Snad jako každý mladý kluk se věnoval hraní fotbalu a příležitostně i hokeje mezi přáteli z města na zamrzlém rybníce. Ne jednou se stalo, že do něj kvůli své zbrklosti a nedostatečně pevnému ledu zahučel a jeho matka se pak mohla doma na chodbě otáčet zoufalstvím nad vylomeninami, které její syn vyvádí. Věčně odřená kolena, rozbitý nos a náplastí, že by se mohl považovat za novodobou mumii. Nezkrotný živel, co se zaboha nedal uhlídat. Krátce po dovršení jeho osmi let rodinu obdařila radostným návalem emocí i Jamesova nově narozená mladší sestra Abigail, od které hned po jejím dovozu domů z nemocnice neodtrhl pozornost a věnoval jí všechen svůj volný čas. Právě malá Abbie odstartovala novou etapu jeho života a dala základ jejich blízkému sourozeneckému vztahu.
V začínající pubertě se chlapec ve velkém zklidnil a to hlavně díky nalezené lásce ve starých knihách a historických událostech v podobě válek, gladiátorských akcích a vikingské éře. Právě ve třinácti totiž začínal docházet do kroužku šermu, který se specializoval převážně na dobu vikingů a raného středověku. Šlo o velmi nebezpečný koníček, jelikož zahrnoval od patnácti let i soutěže mezi takzvanými „klany“, které ne vždy končily bez modřin a hnusného seku do masa i přes pevné brnění. Kroužek sliboval disciplínu, fyzickou námahu, pot a slzy. Krom toho se členové věnovali taky vyráběním vlastních kostýmů a bot s látek a kůže. Není divu, že měl klan spousty podporovatelů a každoročně dětí jen přibývalo. James se díky téhle zkušenosti našel v literatuře a našel si přátele, se kterými pokračoval ve stejných vyšlapaných stopách prakticky i několik let poté. Sdíleli stejné zájmy a stejné koníčky. Už v té době věděl, že jeho největším snem je se věnovat knihám a dějinám své země i celého světa. A tak se i přes značný nesouhlas svého otce dal na knihovníka, což mu dlouhá léta nebylo doma v okruhu nejbližší rodiny odpuštěno.
Ani na nové škole nebylo pro něj zaujmout žádnou překážkou. Nejspíše to měl už v sobě. Neměl nouze o mrkající pohledy svých spolužaček a byl považován za velmi dobrého studenta. Nedělal problémy, věnoval se tomu, čemu měl. Ale jak už to tak bývá, oblíbený článek se dá snáze nechat strhnout. A tak se připletl do party oblíbených leč velmi drzých a zamýšlených puberťáků. Bylo to období vzdoru a rebelství. Právě v tomto období vyzkoušel alkohol, ochutil sílu kdejaké drogy a večírků. Všeho však s mírou. S odstupem času by se to dalo považovat za pouhé zkouškové období, kterého nelituje. Vyzkoušet se má přeci jen všechno. Lituje zpětně jen jediného. Proti Nině neměl nikdy nic. Byla to jeho spolužačka, ale nevěnoval jí příliš pozornosti. Byla pro něj naprosto nevýrazná a nezajímavá. I proto se nebránil nějaké sázce, která zahrnovala i ji. Téma sázky? Pozvat na schůzku tu největší šeredu v dosahu , kterou mu vybrali právě jeho přátelé. A rozhodnutí bylo jednohlasné. Nina. Měl už s pár dívkami zkušenosti, tohle bylo ale úplně jiné. Měl v plánu kino. Vlastně se divil, že mu na to sama Nina tak ráda kývla. Na samotném místě se ale necítil komfortně už jen z toho důvodu, že byli špehování. A on moc dobře věděl, jak tohle celé skončí. Vlastně to pro něj byla v té době jen malá neškodná sranda. Jen zábava na úkor druhého.
Krátce po úspěšném splnění sázky se ale rodina odstěhovala. Jeho sestra na tom byla zdravotně špatně už tehdy. Byla němá a měla značné problémy se sluchem, což ji nutilo k nošení malých naslouchátek v uších. Ve škole proto nebyla vůbec oblíbená. Děti se jí hnusně posmívaly a malá Abigail trpěla, jelikož se jí nedařilo najít byť jen jedinou milou spřízněnou duši. Její trápení vedlo k nehodě na záchodech, ze které se už neprobrala. Rodinu ztráta naprosto sebrala. James přestal docházet do školy a po půl roce odstoupil, aby se přihlásil k armádě, jak to po něm vyžadoval jeho otec. Krátce po absolvování studia u armády jeho kroky směřovaly na pozici strážce v paláci, kde plánoval začít nový život. Svou rodinu navštěvoval jen zřídka, stejně jako se příliš nesnažil s nimi udržovat nějaký velký kontakt po telefonu a zprávách. S nikým ze své minulosti. Samotná práce v paláci ho naplňovala. I přesto se i nadále věnoval tajným básním do šuplíku. Osudným mu byla až požár, kterým byl díky rebelům vystaven krátce po svém šťastném nástupu do práce. Kvůli své snaze dostat z místa všechny přítomné si ale poranil obličej a přišel vlivem ohně a kouře o zrak na jedno oko.