Isaac se narodil jako druhorozený chlapeček královskému páru Nizozemska. Neoslavoval se však jen jeho šťastný příchod. Hned dvě minuty po něm totiž denní světlo světa spatřilo i Isaacovo mladší dvojče, Catharina. Děti to byly velmi zvídavé. Člověk by tvrdil, že jejich první slovo nebylo „máma“, nýbrž „a proč?“. Malému klučinovi a jeho očím nikdy nic neuniklo a věnoval pozornost i věcem, kterým by ve svém věku pozornost věnovat vůbec nemusel. Pomáhal služebnictvu s drobnými pracemi, jako bylo například poskládání svého vlastního prádla, jelikož byl přesvědčený, že přesně na tohle holky letí. Taky měl ale věčně odřená kolena způsobená všemožnými nápady dětí, ze kterých obvykle nevzešlo nic než pořádná dávka průseru a nejednoho pohlavku. Mezi takovou nejoblíbenější hru dvojčat totiž patřilo hraní si na agenty v utajení. Z tvrdého papíru a voskovek si děti vyrobily jmenovky a odznaky, se kterými pak s vodními pistolkami v ruce pobíhaly po celém paláci a jásaly, div se celý palác neotřásal. Bylo jen otázkou času, než za takové rádoby neškodné hraní dostanou pořádně přes ruce. Tenkrát svému otci vběhli přímo uprostřed velmi důležité politické schůze do jeho kanceláře a z jejich přepadení se několik dokumentů určených pro podepsání politických záměrů, už nevzpamatovalo.
Své dětství strávil Isaac hlavně pilným studiem. Stejně jako jeho dva sourozenci měl osobního domácího učitele, který se mu věnoval na maximum. Povinností příliš ale neměl. Snad kromě královské etikety na něj nespadly příliš velké nároky, jako na jeho bratra Williama. Nebyl totiž korunním a tak se více mohl věnovat objevováním svých koníčků. Už ve velmi mladém věku projevil obrovský zájem o matematiku a fyziku. Stejně tak pro astronomii a elektroniku. Ve svých deseti letech proto od rodičů dostal k narozeninám vlastní dětský teleskop, který má ve své zašívárně u pootevřeného okna postavený neustále i teď ve dvaceti třech. Ukázal se být obzvláště chytrým. Právě v deseti letech totiž přišel s několika nápady, které si pečlivě zapisoval do notýsku a věnoval se jim. Ze začátku samozřejmě nešlo o nic světoborného. Hrdý byl například na svůj stojan na pušku, který vyrobil z tyče od koštěte, létajícího disku a držátek od kola. Ve třinácti pak sestavil vlastní hrací kostku v podobě menší černé skříňky s čudlíkem a šesti světýlky. Při zmáčknutí tlačítka kostka vygenerovala náhodné číslo.
V jeho patnácti letech nastal v životě královské rodiny obrovský zlom, který je ovlivnil na dobu několika příštích let. Vinou odpůrců režimu, rebelského společenstva, totiž v paláci vypukl požár. Isaac byl zrovna ve své dílně, když se plameny dostaly i k němu a celé jeho dlouholeté práci. Snažil se zachránit aspoň zlomek z celého výzkumu, než už i pro něj bylo příliš pozdě. Dalším výbuchem a otřesem hodně těžce upadl a svalilo se na něj několik přístrojů ze stolu, které mu podrápaly kůži a uvedly do bezvědomí. Nebýt jeho staršího bratra, jen stěží by odtamtud vyvázl živý. Po dni stráveném na nemocničním lůžku mu bylo lékaři sděleno, že se už možná na nohy nepostaví. Docela ironie, že ho v té chvíli štvaly více ztracené dokumenty shořené na popel, než jeho nohy a zdraví. Po takové nehodě se uzavřel do sebe více než předtím. Trávil čas hlavně v nově rekonstruované dílně a začal přijímat objednávky od zaměstnanců, kteří si k němu přicházeli pro radu nebo přímo opravu některých ze svých rozbitých věcí. Po pěti letech, kdy byl k vozíčku prakticky připoután se mu pomocí rehabilitací a pravidelného cvičení s odborníky povedlo se normálně postavit a nějakou chvíli i kostrbatě jít po svých. Nyní se proto dokáže velmi elegantně zvednout a něco si sám podat, nebo dokonce dojít k vedlejšímu stolu dva metry dál bez toho, aby se o něčeho musel přidržovat. Na veřejnosti však používá hlavně vozík a jakoukoliv novou společnost víceméně odmítá.
Co se vztahů týče, i on si dokázal během svých dospívajících let najít přítelkyni. Byla to dcera jedné komorné, která palác jednou za čas navštěvovala, aby své mamce pomohla s prací. Studovala střední školu se zaměřením na biologii, kterou studovala v zahraničí díky vízu a oplývala působivým intelektem. Není divu, že si s mladým princem okamžitě padla do oka. Jejich vztah však po dvou letech skončil v přátelském souladu, jelikož byl pro ně vztah na dálku velmi složitý a postupem času dívka zjistila, že by si svůj budoucí přestavovala zcela jinak než právě on.