Rumunsko je zemí, kde se zastavil čas. To není žádnou nadsázkou. Po mnoha letech diktátorského režimu, který dříve z prosperující a země vytvořil šedou scenérii, která z Rumunů udělala poslušné dělníky, paranoiou prosáklé ovečky a především zrádce. Každý se musel zapojit do kolesa, které by ho jinak semlelo. Je bezpředmětné, že si Rumuni vybojovali svobodu a dosadili zpět na trůn královskou rodinu. Historie dovede být neskutečně krutá a i s odstupem několika let je mezi rumunskou královskou rodinou a jejím lidem bariéra, která se narušuje velmi obtížně.

Ileana Lăcrămioara Rosetti byla druhé a zároveň poslední dítě rumunského královského páru. Stejně jako její bratr i ona měla přesně určenou roli. Nebylo jí ani pět let, když se musela smířit se skutečností, že její život nebude nikdy tak docela její. Že nemá svobodu jako jiná děvčata a musí reprezentovat. Velmi rychle si z toho udělala svou vlastní hru. Své vlastní divadlo a v mnohém jí pomohl právě její starší bratr, který v ní pěstoval lásku k rumunským tradicím, historii a jejich lidu. Stejně jako Drago i pro ni se stala její domovina prioritou. První roky strávila princeznička hlavně v péči své matky, jejích dam a nejbližších přítelkyň. Učili ji, jak se usmívat, chodit, mluvit, tančit, zpívat a další dámské dovednosti, které mladá dáma nasávala jako houba. Z malé Ilan se stal miláček královského dvora, byla neskutečně živým děckem, které se nechalo zlákat ke každé lumpárně. Bratr ji naopak učil jezdit na koni, neméně významný pro rozvoj malé princezny byl ještě její strýc, který ji učil pracovat s keramikou i křehkým porcelánem.

Měla nádherné dětství a přestože jí připravovali na její budoucí roli princezny velmi volně a ona měla mnohem víc svobody než její bratr i tahle bezstarostná etapa jejího života skončila, když byla v šestnácti letech poslána na soukromou školu do Francie. Měla si osvojit vzdělání v mezinárodní politice, diplomacii, politologii a nebo dokonce filozofii diktátorských režimů. Ileana to ani v nejmenším nebrala jako skvělou šanci, jak jí to předestřeli její drazí rodiče. Nikdo se jí na nic neptal a najednou byla v cizí zemi, daleko od bratra, přátel, všeho, co znala a mlátila s ní puberta. Budování mezilidských vztahů si pojala po svém a s několika přáteli několik týdnů cestovala po Evropě a děsila rodinu tím, že se dá na dráhu zpěvačky. Z jejího malého dobrodružství byl neskutečný skandál, který ukončil až její bratr, díky kterému ji neodklidili do ústraní. Ukázal jí, že i přes mnohdy nežádoucí machinace, které s nimi rodina provádí si může zařídit mnoho věcí po svém, když bude chytrá.

Nakonec se i její antipatie z předsunutého života změnila. Ilan si Francii zamilovala, dokonce se jí podařilo dostat na univerzitu v Sorboně, kterou studuje dálkově, jelikož ji pomalu začínají zasvěcovat také do domácích záležitostí. Není nikterak překvapivé, když doprovází bratra na jedné z jeho tuláckých výprav po Rumunsku.

A cesta do Illéi je pro ni dalším dobrodružstvím. Pro ni je to zábavnější a dramatičtější summit.