Zeptat se Skota na to odkud pochází, to je zatracený recept na celovečerní epos o tom, jaký z předků byl úspěšnější v loupení krav než jiný. Kdo byl takový křivák, že se paktoval s Anglány a hlavně... jestli patřili mezi lepší skupinu, která nestáhla ocas a účastnila se jakobitského povstání. Henry samozřejmě všechny zmíněné příběhy zná. I navzdory tomu, že na skotskou vysočinu nemá tak živé vzpomínky jako jeho maminka Jenny MacPherson, která se jako první ze své rodiny rozhodla opustit rodné Skotsko, vždy byla paličatá jako beran, když se jí tedy naskytla příležitost trochu se osamostatnit, podala si přihlášku na tři náhodné univerzity, které splňovaly tři zásady: Za prvé rodiče by je neschválili. Za druhé: byly velmi daleko. Za třetí: šlo o prominentní univerzity, kde se vyučovaly dějiny umění. Ve výběru se nakonec naskytla Kanada, Jihoafrická republika a Austrálie. Nakonec zvítězila poslední možnost. Jenny šla na školu s jasným cílem, chtěla oživit umění ve Skotsku. Kdyby jen tušila, že se právě zde seznámí s mladým důstojníkem Eliasem Hamiltonem, který podobně jako ona pocházel ze Skotska. Na rozdíl od temperamentní zrzky patřil však k jedné z mnoha zchudlých původně šlechtických rodin, který se pokusil uplatnit jinde. Elias byl snílek s velkými plány a mezi dvojicí téměř ihned přeskočila jiskra. Nebyl vhodnou partií a její rodiče ho ani neschválili, Jenny si však své malé štěstí stejně uhájila.

Manželé Hamiltonovi v Austrálii už zůstali. Kdyby jen věděli, že na sebe mají pouze krátce vyměřený čas? Elias strávil se svou manželkou po svatbě pár týdnů, doprovázel ji ke dvoru, oba se těšili ze dvou galerií, které se Jenny podařilo rozjet a ta nejlepší zpráva přišla pár dní předtím než měl Elias odletět na vojenskou operaci do Libérie. Jenny čekala dítě. Elias si ještě před svým odletem vymínil jméno Henry James. Bylo snad nějakou absurdní ironií, že právě akce v Libérii zavinila, že se malý Henry narodil do světa bez otce? Jenny se nikdy nedozvěděla, jak její manžel skončil, paradoxně však rodinná tragédie zavinila, že se znovu začala bavit se svými rodiči. Nechtěla stejně nečekaně přijít i o jejího a Eliasova syna. Narození syna ji změnilo. Bezstarostná Jenny Hamilton byla pryč. Vévodkyně Jenny se stala ženou, která se rozhodla bojovat za pozůstalost australských válečných veteránů jen aby zapomněla na manžela, který byl ztracený kdesi v neznámu.

Pro Henryho byla matka vždy pouze tou striktní ženou, která se úzkostně starala, aby byl v bezpečí. O otci se u nich doma dlouho nemluvilo. Tedy ne přímo. Chlapec si vzpomínky na neznámého muže, kterému byl prý na vlas podobný, pečlivě střežil. Snad na každém banketu mořil otcovy staré kolegy, aby mu o něm povídali. Otec byl v jeho představách bez jediné chybičky a s matkou... s tou to bylo komplikovanější. Henry však věděl, že se snaží.

Zhruba v jeho deseti letech došlo k velké změně. Pro Henryho nebylo žádnou novinkou, že byli často zvaní ke královskému dvoru. Matka se podílela na řadě dobročinných akcí a přestože byla z pohledu místní šlechty cizinkou, tak v ní především král hledal často oporu a nebál se ji požádat o radu. Ta bezvýznamná cizinka začala mít stále větší vliv, takový, který se domácí šlechtě vůbec, ale vůbec nelíbil. Poslední kapkou bylo, když se australský král rozhodl, že si svou blízkou přítelkyni vezme. Kromě toho, že Henry získal další příjmení jako bonus k tomu celému přibyla i starší sestra. S princeznou Maddie se přátelil už předtím než se z nich stali nevlastní sourozenci, už předtím ji vnímal spíš jako mladší sestru, kterou je potřeba chránit a díky Maddie si našel také jednu ze svých největších zálib. Neměl by se jako správný Anderson zajímat o něco jedovatého? V jeho případě šlo o hady a žáby. K tomu přibral ještě polo a střelbu z kuše. A při tom všem se stále více zajímal o vojenskou kariéru, tak moc se chtěl podobat svému otci.

Jeho priority se zásadně změnili, když se Maddiin zdravotní stav přímo diametrálně zhoršil. Henry se v té době úspěšně dostal na vojenskou školu ve Victorii. Na školu nakonec nenastoupil. Jeho sestra kolem sebe možná měla spoustu strážců a lidí, kterým na ní záleželo, včetně svého úžasného strážce. Přes to všechno se nemohl prostě sbalit a slíbit sestře, že jí bude pravidelně volat. Svoji první šanci propásl a místo toho pokračoval v soukromém studiu. Mnohem víc se zaměřil na politologii, diplomacii a politické vztahy. Stále se nevzdal fixní ideji, že z něho bude vojenský důstojník, ale s tím, jak se před ním pomalu odkrýval australský královský dvůr ve vší zkaženosti, pokrytectví a četných snahách ‚získat pro sebe ruku princezny Madelaine‘ profesně se dostával zcela jinam než původně chtěl...