Grace se narodila do rodiny, která žila ve dvougeneračním domě a měla své specifické problémy. Její otec byl těžkým alkoholikem, se kterým se ale matka rozvedla, když byly dcerce dva roky. Grace si na svého otce přímo nepamatuje, ale bohatě jí stačí vzpomínky staršího bratra k tomu, aby toho člověka dokázala odsoudit. Její matku párkrát zbil a i na zbytek rodiny byl agresivní. Bohužel až s příchodem druhého potomka matka získala dostatek odvahy, aby z toxického vztahu odešla a svého manžela z domu vyhnala. Žili totiž u babičky Grace, která bydlela v druhém patře, zatímco matka s dětmi obývala přízemní část domu.
Celé své dětství prakticky prožila se svou babičkou, která už nemusela chodit do práce, kdežto její matka ano – pracovala v jedné zbrojovce u pásu, protože to byla velmi dobře placená práce. A jako samoživitelka peníze potřebovala, byť to znamenalo, že se svými dětmi netrávila mnoho času kvůli dvanáctihodinovým směnám. Byla tedy ráda, že jí maminka pomáhala s výchovou dětí, jinak by si žili mnohem hůř. Grace milovala procházky po okolní poušti. Fascinovali ji živočichové, kteří v tak nehostinném prostředí dokázali přežít. Se starším bratrem měli vždycky velmi dobrý vztah, až idylický. Škádlili se, hráli si spolu, ale zároveň se dokázali pohádat tak, jak to dokážou jenom sourozenci.
Základní školu Grace zvládla s přehledem – známkami, ale taky psychicky. Pro mnohé může být začlenění do většího kolektivu náročné, ale brunetka s tím nikdy neměla problém. Našla si dvě výborné kamarádky, se kterými trávila čas ve škole i mimo ni. Nikdy nepotřebovala být oblíbená a středem pozornosti. Stačilo jí vědomí, že má někoho, o koho se může opřít, komu může říct všechno a komu může věřit.
Toto trio se částečně rozpadlo s přestupem na střední školu. Dívky se vídaly ve svém volném čase, ale každá z nich se chtěla zaměřit na něco jiného. Grace si vybrala zdravotnickou školu. Chtěla zkrátka pomáhat lidem, stát se zdravotní sestřičkou. Povahu na to měla – byla trpělivá, empatická, a zároveň jí nevadilo, že celou praxi stráví u starých lidí, které bude převlékat a měnit jim lůžkoviny. Věděla, že se vypracuje, že po vystudování vysoké školy se dostane na atraktivnější pozici. To ale ještě nevěděla, že za pár let její pozice nebude o tolik odlišná.
Ke konci střední školy její bratr nastoupil do armády. To Grace brala docela těžce, protože se zkrátka bála, že někde na misi přijde o život. Bylo to ale jeho rozhodnutí a ona neměla právo mu do toho nějak zasahovat. Na střední škole zažila pár románků a z jednoho takového se nakonec vyvrbil vážný vztah. Bastiana měla celá rodina Grace velmi ráda, po několika letech už ho zkrátka brali jako samozřejmost. Společně nakonec opustili své rodné městečko, aby mohli žít a studovat v hlavním městě.
Během studia vysoké školy našla Grace kouzlo v paliativní péči. Cítila, že je to něco, co ji skutečně naplňuje – starat se o lidi na sklonku života a být jim psychickou a spirituální oporou. Někteří už totiž nikoho neměli a tak tu byla Grace, která je držela za ruku v jejich posledních chvílích. Je to práce velmi psychicky náročná, Grace ji ale zvládá s přehledem a do práce se těší. Není jedna z těch vyhořelých sester, které na ničem nezáleží. Ne. Řekla si, že ona taková nikdy nebude. Byla totiž svědkem, že na sesterně se pacienti dost škaredě pomlouvali a vyplouvali na povrch věci, které byly zkrátka nemístné.
Bohužel je to práce i časově náročná – má dlouhé směny a bohužel se s Bastianem dostali do bodu, kdy se doma prakticky nepotkávali, protože pracovali v jiné časy. Bylo to těžké rozhodnutí pro oba, protože to byl idylický vztah, pro Grace byl ten muž zkrátka dokonalý. Jenže jak si mohli rozumět, svěřit se se svými denními starostmi, když k tomu nikdy nebyla příležitost? Po několika letech se rozešli. Grace zůstala žít v bytě, ve kterém bydleli společně a Bastian se odstěhoval. Několik prvních měsíců po rozchodu bylo pro Grace opravdu náročných – všude po bytě totiž Bastiana viděla. Jenže neměla peníze na to, aby se přestěhovala. Zkrátka jí trvalo opravdu dlouho, než se přes muže přenesla. Věděla, že to bylo jejich společné rozhodnutí, že mezi nimi není žádná špatná krev. Ale bylo těžké po tolika letech přijmout fakt, že je zase na všechno sama.
Když princ Adrian vyhlásil Selekci, Grace byla zrovna v bodě, kdy byla v práci od nevidím do nevidím, protože to bylo to jediné, co ji v životě skutečně naplňovalo a v čem viděla smysl. Věděla ale, že tohle tempo, které si nastavila, bylo vražedné. Začala ji hlodat myšlenka, že by si přeci na několik měsíců mohla dovolit volno, které prakticky od střední školy neměla. Navíc její romantické duši se líbila představa, že by si princ skutečně vybral zrovna ji, že by se mohla toulat po zámeckých zahradách a nosit ty krásné, nadýchané šaty. A nikdo přeci neřekl, že by jako královna dál nemohla pomáhat lidem. Poslala tedy přihlášku ze své vlastní vůle, bez donucení rodinou nebo okolnostmi. Zkrátka jen proto, že chtěla zjistit, jaké by to bylo.