Narození nizozemské korunní princezny bylo kuriózní. Rozhodně se nedalo tvrdit, že by byla očekávaný a už vůbec ne vítaný přírůstek. Ale to se budeme muset vrátit o pár let zpátky. Minulá Selekce znamenala mnoho změn, ovšem ne pouze pro illéjskou královskou rodinu. Rovněž v Nizozemí došlo ke změně následníka. Někdejší korunní princ Willem neustál tlak, který vyplýval z postavení a přenechal vládu svému mladšímu bratrovi Isaacovi. Mezi Holanďany to nezpůsobilo takové vlny nesouhlasu, jelikož se druhorozený princ těšil poměrně velké popularitě a první roky jeho vlády byly ve znamení rozkvětu hospodářství, průmyslu, moderních technologií a posílení mezinárodních vztahů. Jakkoli byl mladý král mužem pokroku, nebylo zrovna žádoucí, že se rozhodl vládnout sám a odmítal politicky výhodné manželství. Nebyli vy středověku nebo jednom nejmenovaném království, aby rozjel vlastní Selekci. Zcela přirozeně se předpokládalo, že král Isaac si jako nástupce zvolí svého synovce. Šlo o naprosto jasnou volbu, aspoň zdánlivě.
Když se králově rádkyni Lilibeth Ballard narodila dcera, nebylo pochyb, čí může to dítě asi tak může být. Co však nečekané bylo, že se k ní otec veřejně přiznal. Nebylo možné, aby si svou „blízkou přítelkyni“ vzal, ale Gemma měla už ode dne svého narození veškerá práva korunní princezny. Drobná modrooká holčička neměla ani tušení, že zatímco ona a její maminka trávily její první dny v Itálii, aby unikly humbuku, který začal v Nizozemí, tak krále čeká několik opravdu náročných jednání.
Itálie byla vůbec první místo, které zvědavá princezna poznala. První domov. Isaac měl stále živě v paměti, jak ho útok rebelů v jeho domovině téměř stál život a na několik let z něho udělal mrzáka. Přirozeně se bál, aby se Gemmě nestalo něco podobného. Její matka měla s italskou královskou rodinou obzvlášť dobré vztahy. První roky Genmina života byly ve znamení komfortu, jak se na princeznu sluší a patří. Italská korunní princezna měla malou Holanďanku docela často za zadkem a o italském diplomatovi ani nemluvě. Inu jakmile byla Gemma dost stará, aby aspoň trochu chápala, co se kolem ní děje, tak jí byla daná velmi cenná životní lekce – rozlišujeme čas s rodinou a chvíle kdy jsi princezna.
Když se poprvé vrátila na delší dobu do Holandska, pamatuje si, že to oplakala. Itálii si zamilovala a i z maminky cítila, že by byla radši zpátky na té dlouhé dovolené, kterou přerušovaly jen mezinárodní konference. Tak mluvila o jejich čase v italských Alpách, toulkách kolem jezer a hledání pozůstatků městských státečků. Ale o tom se nemluví.
Ve svých šesti letech byla skutečně seznámená s termínem „bastard“, kterého si měla ještě pořádně užít. Z italského královského dvora byla zvyklá na to, že se k sobě příbuzní chovají hezky. Když se skutečně seznámila se svými holandskými příbuznými, tak přirozeně očekávala stejné přijetí. Dvojčata se k ní chovala přátelsky a její starší bratranec taktéž. Dokonce si jako první všiml, že je opravdu hodně unavená a nabídl jí, že ji odvede do jejích komnat, jelikož ples, který se pořádal na počest korunní princezny měl trvat ještě hodně dlouho. Gemma Andricovi děkovala a spokojeně štěbetala, jak se Holandsko od Itálie liší, ale pokud se tam někdy podívá, tak mu ukáže všechny fajn místa. Že je něco opravdu špatně pochopila velmi rychle. Bratranec jí provázel tajnými chodbami a když se Gemma snažila vymluvit, že radši požádá nějakého sluhu nebo komornou, tak jí Andric bolestivě chytl za ruku: „Musíš znát svůj zámek, štěňátko. Opovaž se jen ceknout je mi jedno komu všemu ta tvoje povedená máma roztáhla nohy.“ Ruka jí nepříjemně bolela a kdykoli kolem nich někdo prošel, Gemma poslušně mlčela. Andric jí zavedl až do katakomb, „v těch zdech jsou smradi jako ty, štěňátko. Jednou tam taky skončíš. Nebo už teď?“ Gemma nevěděla, jestli to myslí vážně, ale pořádně se mu zakousla do ruky a pak se dala na útěk. Zdrhala jako když ji na nože berou jen aby ji její bratranec nechytl a opravdu ji nenechal zazdít. Ten večer měla štěstí. Narazila do jednoho vojáka a uprosila ho, aby ji zavedl za maminkou. Gemma o příhodě z katakomb nemluvila. Aspoň ne hned. I ve svých šesti letech věděla, že pokud bude žalovat, tak si na ní ten nafoukaný hulvát bude dovolovat ještě víc. Od toho večera však začala mezi mladou princeznou a jejím bratrancem „studená válka“.
Gemma začala pomalu poznávat svou zemi její historii, tradice a také politiku. Mladá princezna se začala velmi rychle angažovat v mezinárodní politice a stejně tak té domácí. Byla dcerou své matky a navázat nová přátelství s dalšími královskými rodinami pro ni nebylo nikterak náročné. Přestože si na život v Nizozemí začala pozvolna zvykat stejně jako její matka i ona tíhla k Itálii. Nebylo moc velkým překvapením, když zde studovala nejdřív aspoň dálkově lyceum se zaměřením na přírodní vědy pak se přihlásila na univerzitu v Římě se zaměřením na digitální a přístrojovou optiku. Její rozhodnutí kvitoval jednak její otec, který schvaloval, že jde Gemma v jeho stopách, navíc se její přítomností v Itálii ještě upevnili vztahy s královským rodem Napolitano. Gemma ve své volbě rozhodně nehledala nějaký ďábelský politický záměr, ale co už...
S blížící se Selekcí, na níž byla pozvaná a nizozemská královská rodina se od mladé princezny přirozeně očekává, že kromě nových kontaktů se pokusí nalézt i svého pohádkového prince. Gemma není žádná hloupá naivka a každý, kdo se snad pokusí získat spojenectví skrze sňatek zrovna s ní, se musí připravit na to, že si ho mladá princezna pořádně proklepne a nebude jediná. Ani zdaleka ne.