Její život začal v porodnici, jak nečekaně. Narodila se tak jako každé jiné dítě, jen neměla to co měly ostatní děti. Mateřskou lásku. Ta jí chyběla. Její máma totiž neměla moc v lásce To se jí aspoň snažili částečně vynahradit její prarodiče, kteří si ji hned oblíbili. Byla bezproblémová a skoro jako jejich vlastní dcera. Její matka… dejme tomu, že měla radši svobodný život bez své dcery. Sem tam se spolu nepohodly a odnesla to malá Freya. Ze začátku to byly jenom facky a přes zadek, ale s postupem toho jak Freya rostla se tresty stupňovaly. Sem tam to bylo skoro až zanedbatelné, ale stále to bylo na místech, kde se to dalo skrýt. Freya to svým prarodičům nikdy neřekla, jelikož měla strach, že jí matka znovu ublíží. A tak se jejím útočištěm stala půda u jejích prarodičů. Mezi krabicemi se starými fotkami se cítila v bezpečí. V pozdějších letech si tam vystavila i takový menší improvizovaný skleník, kde zkoušela pěstovat zeleninu a všemožné rostlinky, na které si sama našetřila peníze. Roky plynuly a Freye bylo najednou skoro třináct let. Ve škole nebyla moc oblíbená, protože to byla ta šprtka od feťačky. Kolikrát chtěla to utrpení zkrátit, ale nikdy k tomu nenašla odvahu a dostatek síly. Když se s tím svěřila své babičce, rozhodla se, že je na čase aby se nějak zaměstnala. Začali spolu dělat úkoly do školy, připravovat večeři, chodit na procházky nebo nakupovat. Freya se na tyhle okamžiky vždycky těšila. Tedy do chvíle, než svou babičku našla bezvládně ležet na zemi v kuchyni. Děda nebyl doma a matka byla někde v čudu, tudíž se záchrany musela ujmout ona. Vytočila záchranku, kde jí radili co má dělat. V ten den se poprvé setkala z očí do očí smrti svého blízkého člověka. Ještě teď, když si na ten okamžik vzpomene se jí třesou ruce. Ale zase jí to pomohlo v jedné věci. Později si díky tomu našla brigádu v domově důchodců. I když se jí matka snažila sebrat peníze, nevzdala se toho. Byl to její koníček. Pár dní po oslavě třináctých narozenin jí matka vzala a šla za nějakým cizím mužem. Freya z toho byla zmatená, když se vlastně dozvěděla, že to je její otec. Kdykoliv se předtím ptala na svého tátu, vždycky jí odbyla se slovy, že to není podstatné a šla se dál věnovat svým věcem. Po několika neúspěšných pokusech to vzdala. A najednou před sebou měla svého tátu, o kterém tolikrát snila. Byl úplně jiný, než si přála, ale i tak si jej později oblíbila. To co bylo potom byl snad její splněný sen. Její táta, Jedediah, s ní směl trávit jeden víkend v měsíc, ale její matka jí to vždycky zkazila. Peníze, které na ní Jedediah platil jako alimenty si brala jenom její matka na drogy. Ona z toho nikdy neviděla ani korunu. Ale jí to bylo jedno. Měla svého tátu, kterého tak dlouho chtěla. Sice jí trápilo, že byla jedináček, ale co s tím mohla nadělat? Její matce to s těmi alimenty vycházelo pěkně až do Freyiných patnáctých narozenin, kdy se stal menší incident. Freya si dovolila půjčit si pár bankovek z peněz, které byli její, ale to se nelíbilo její matce. Strhla se mezi nimi menší hádka a Freya to odnesla tím, že jí matka shodila ze schodů. Všemu tomu přihlížela její babička s dědou, který se nakonec rozhodli zakročit. Nahlásili ji na policii a nemělo to moc dlouhé trvání, než se dostala do vězení. Dá se říct, že Freye se ulevilo. Konečně byla svobodná a mohla trávit více času se svým tátou, který v tu nesprávnou chvíli skončil v nemocnici.