Ferdinand Filip Habsburský, narozený 17. listopadu za chladného podzimního večera, přišel na svět jako druhorozený syn a jako jediné přeživší dítě královny Charlotty Marie Habsburské a jejího manžela Filipa Konráda Habsburka. Jeho matka byla v té době silná a vlivná vladařka, jaká na trůně dlouho neseděla. Ale jeho otec se projevil jako muž ovládající své okolí tvrdou rukou, přičemž vše dělal tak aby ho nebylo vidět. Filipovo dětství bylo tak výrazně poznamenáno tímto rozporem mezi královskou autoritou a domácími problémy.
Matka Charlotta se rozhodla vychovávat svého syna sama, bez pomoci armády chův či domácích učitelů, což v královské rodině nebylo příliš běžné. Věřila, že právě ona by měla být jeho průvodkyní životem. Ačkoliv to bylo neobvyklé, Filip nikdy necítil nedostatek lásky. Matka mu poskytovala vše, co mohl potřebovat – podporu, vzdělání i bezpečí. Filip se rychle učil, ale také brzy začal vnímat napětí, které sužovalo jejich rodinu i přes svůj dětský věk.
Jeho otec, Filip Konrád, nebyl násilníkem vůči němu, ale vztahoval ruku na jeho matku. Královna Charlotta se snažila malého Filipa chránit před světem domácího násilí a tvrdila, že si modřiny způsobila sama svou nešikovností kterou občas i předvedla aby jí viděl. Jednou, když bylo Filipovi pět let, se však rozhodl, že matce nevěří. Schoval se za závěsem v salonu a na vlastní oči viděl, jak jeho otec tvrdě uhodil matku. Ten obraz ho pronásledoval po celý život, a děsil ho že by takový mohl být i on.
Jednoho dne se tato napjatá, dlouhodobá atmosféra vyhrotila. Filipův otec se opět chystal vztáhnout ruku na královnu Charlottu, ale tentokrát byl zastaven dvěma strážci. V následující potyčce jeho otec přepadl přes zábradlí bez cizího zavinění. Filip si pamatoval, jak strážci zasáhli, aby ochránili jeho matku. Jeden z těch strážců, Vladan Tepeš, se stal novým pilířem v jejich životě.
O několik let později si Vladana Charlotta vzala za manžela a Filipovi se narodil nevlastní bratr, Tristan Matyáš. Vladan se tak stal otcem, kterého Filip nikdy neměl. Jeho nevlastní otec k němu byl laskavý, spravedlivý a zcela jiný než Filip Konrád. Filip Vladana zbožňoval a vzhlížel k němu jako ke vzoru mužnosti a síly. Filipův život se s příchodem Tristana a později dvojčat Isoldy Kateřiny a Anny Marie uklidnil, přestože ho neustále tížily vzpomínky na jeho biologického otce. Přesto se však snažil být tím nejlepším sourozencem jakého mohli mít.
Ve svých čtyřiadvaceti letech se Filipův život opět změnil, když jeho rodiče rozhodli, že je čas, aby se konečně oženil. Snoubenkou se stala Annika Grabowski, dcera polské vévodkyně, která právě oslavila osmnácté narozeniny. Annika byla krásná a elegantní, a Filip k ní cítil přátelství které se táhlo již od dětství. Jejich zasnoubení ale roztočilo kola intrik a politických machinací, které nakonec vedly k tomu, že se oba odcizili. Annika odjela a Filip s ní postupně ztratil kontakt i když se ještě nějaký čas o něj snažil. Byl zmatený a opuštěný, a to ho přivedlo na cestu sebepoznání a hledání něčeho, co by vyplnilo prázdnotu v jeho srdci.
Tato prázdnota ho zavedla k jedné služebné, se kterou začal udržovat ze začátku jen intimní vztah.
Nakonec to po čase vypadalo, že našel někoho, s kým může sdílet život, a lidé kolem si dokonce mysleli, že jsou krásný pár kterému nebude překážet jejich rozdílné postavení. Ve svých osmadvaceti letech si však Filip uvědomil, že ji nemiluje tak jak by si zasloužila. Měl ji rád, ale nešlo nakonec o hluboký cit, a on cítil že bude lepší aby byl tomu všemu konec. Rozhodl se být k ní upřímný a řekl jí pravdu. Zpočátku to vypadalo, že jeho slova přijala v klidu, ale následky byly drtivé obzvláště pro něj.
Jednoho dne odjel na týden do sídla na venkově, aby si odpočinul od povinností a rozptýlil se takže většina jeho rodiny a služebnictva věděla že jej nemá rušit. Když se vrátil, zjistil, že služebná, kterou považoval za přítelkyni, ho během jeho nepřítomnosti zradila a ublížila mu fyzicky. Zanechala ho se zjizvenými zády od bičíku, a ten čin ho naplnil hlubokou hořkostí a nedůvěrou vůči ostatním obzvláště ženám. Jediné koho si aspoň trochu v sobě pustil, jelikož ho tak našel po týdnu byl jeho bratr Tristan a dobrý přítel Charles, kterého poznal během svých cest do Anglie.
Od té doby nedokázal vystát doteky ani pohledy na svá záda a skrýval je před světem, a i objetí či lékaři mu začali dělat problémy. To vše zaháněl pitím, a tajným přiblížením na večírky na které mu nikdo nepřišel.
S tíhou těchto zážitků a nemožností zůstat v prostředí, které by mu nepřipomínalo bolest, se Filip rozhodl opustit domov a odjet do Illey, kde ho čekala Selekce – nová příležitost najít místo, kde by snad mohl začít znovu.