top of page
ribborbigred.png

Ezra Lucian Barlowe

Selection RPG - character

Země : Illéa (Angeles)

Vzdělání : střední s výučním listem

Status : tatér, pořadatel nelegálních závodů rally

Stav : vdovec

Datum narození : 8. 4. / beran

Věk : 39

Výška : 187

Barva očí : oříšková

Barva vlasů : čokoládově hnědá

Zájmy : cestování, tetování, kresba, rally závody, sbírání gramofonových desek, vaření, pečení

Dovednosti : tatérský kurz, řídičské oprávnění, angličtina, španělština, výuční list v oboru kuchař, několik dodatečných kuchařských kurzů

FC : Ben Barnes

Hráč:

nymeria9746

Dcera: Lori Barlowe

duoroses2.jpg

Charakteristika

rudaruze.png
blackrose.png
bilaruze.png

Bez pár centimetrů téměř dvoumetrový čahoun, jehož tělo zdobí celá řada tetování a viditelných jizev. Ezra je muž středního věku. Jeho vlasy, na rozdíl od mnohých vrstevníků, zůstávají stále husté a sytě čokoládově hnědé, což je obdivuhodné a záviděníhodné pro značnou část čtyřicátníků, jimž příroda do vínku nenadělila podobné kvality. Je to ten typ člověka, který je většinu času mrzutý, nabubřelý a značně otrávený. Vidět ho projevovat jinou emoci než akutní nakvašenost a bezděčnou znuděnost, je asi stejně pravděpodobné, jako vykopat doma na zahrádce drahokamy. Je to nevrlý chlapík, který po smrti své manželky aspiruje na dlouhodobou a neúnosnou samotu.
K jizvě, táhnoucí se po jeho tváři, se neváže nikterak zajímavá historka. Prostě tam je. Stejně jako nespočet dalších šrámů, zdobících jeho svalnatou konstituci. Většina z nich je na místech, která jsou při rally závodech chráněna nedostatečně. Valná část obličeje, dlaně, a pokud selže materiál – záda, stehna i lýtka. O nebezpečnosti této volnočasové aktivity svědčí několik drobných popálenin a častý výskyt nehezkých podlitin.
Řídí se životní filozofií: žij a nech žít. Přináší mu kýžené ovoce, a na rozdíl od mnohých ostatních rozhodnutí, jej nekousla do zadku. Byť se viditelně trápí s absencí ženské něhy ve svém prašivém životě, zdá se, že je schopen se o sebe více než dostatečně postarat. Organizace nelegálních závodů v blízkosti Golden Gate a široká klientela, mu vydělávají sumu, s níž člověk dokáže v klidu platit nájem v lepší čtvrti města a sem tam si něco odložit na horší časy. Tyto dva světy jsou propojené. Mnoho účastníků rally se stávají jeho klienty a naopak. Tvrdit, že si mezi nimi našel opravdové přátele, by tak úplně neodráželo realitu, nicméně jsou to lidé, kteří dovedou tolerovat jeho nevrlost a občasný vztek. Jistě, sem tam je to bezpáteřní parchant, zejména z řad sázkařů, na jejichž společnost si nechce za boha zvykat, nicméně obchod je obchod. Je si vědom, že bez určitých lidí by mu z podobné akce příliš nekáplo.
Jeho nynější povaha je výsledkem mnoha událostí a životních voleb. Nutno podotknout, že tragická smrt Ezrovy manželky pouze přispěla k prohloubení jeho usilovné snahy osvojit si veškeré vlastnosti patologického negativismu. Ani jako dítě nepatřil mezi ty nejextrovertnější jedince. Bylo pro něj snazší se zašívat ve svém pokoji, poslouchat výstřední muziku a čmárat si do skicáře. Brzy objevil vášeň pro vaření a pečení, která se, dle slov jeho otce, jevila jako počestnější řemeslo než provozování tetovacího salonu. Gastronomie jej zlomila. Zlomila jeho vůli stát se doopravdy někým. Byť se na pozici sous chefa dostal téměř náhodou, udržet se v ní, jej málem stálo život.
Ezra byl odjakživa perfekcionista – bez smyslu pro detail se nedá tetovat, alespoň ne kvalitně. To samé platí pro práci v gastronomii. Dotáhnout věci do konce, udělat vše tak, jak to má být, chovat k sobě až nezdravý kriticismus. To jsou hodnoty, které sám sobě, z neznámých důvodů, odjakživa vštěpoval. I přesto postrádá schopnost zdravé komunikace, která často ústí v nenapravitelně mizerné vztahy s přáteli a s rodinou. Je to workoholik a pokud zrovna není ve studiu či na závodním okruhu, pracuje na návrzích pro své klienty nebo sportuje. Neumí mluvit o svých emocích – veškeré černé myšlenky řeší prací a chorobnou potřebou adrenalinu. Komunikace je skutečně jednou z jeho slabých stránek. Lásku k blízkým dokazuje spíše činy než slovy. Mohou být dvě hodiny ráno a jemu nedělá problém někam dojet, někoho odvést, s něčím pomoci. Je to vítané rozptýlení od každodenního stereotypu.
Na bezúčelové poflakování jej neužije. Alkoholu příliš neholduje, ale rád si zapálí. Vyhýbá se užívání návykových látek, neb po nich bývá agresivní a nejde daleko pro ránu. Ostatně, násilí rozumí lépe než emocím. Agresivní jízda pro něj představuje jistou terapii, umožňuje mu upustit uzdu. Ubližovat jiným vnímá jako značně kontraproduktivní – raději trpí sám. Běžně zachází do extrémů, které mohou být odlišným náturám cizí. Jeho práh bolesti je díky rokům práce v kuchyni velmi vysoký. Lze proto hovořit o jisté závislosti ve vyhledávání nekomfortních situací. Je to jakási forma zvládání zármutku z úmrtí dlouholeté lásky. Ačkoliv je po smrti už pět let, stále není schopen se s tím poprat – a hlavně srovnat. Díky lpění na manželčině památce s ním jeho osmnáctiletá dcera Lorelei přerušila kontakt.
S Ezrou není náročné vyjít, pokud vás k sobě nepustí. Naopak – jeho černý humor může být pro některé jedince osvěžující. Pokud máte trpělivost na otrávený obličej, ten jeho je příjemným rozptýlením od odpuzujícího sluníčkářství. Avšak, nechá-li vás nahlédnout do svého nitra, můžete si být více než jistí, že se vám nebude líbit to, co v něm spatříte. To je jeden z důvodů, proč si nedělá blízké přátele – proč se po smrti Astrid s nikým neseznámil. Žije jako vlk samotář a dalo by se říct, že mu to vyhovuje. Rozhodně se nelituje a nevyhledává pomoc odborníků. V tomto ohledu zastává konzervativní smýšlení. Dalo by se konstatovat, že je to relativně komplikovaná osoba. Mnoho šrámů z jeho minulosti aktivně přispívá ke zhoršování úzkostných stavů, kterými trpí. Jizvy na duši však řeší nekonvenčními metodami a ve většině případů je zkrátka neadresuje – vnímá je jako svoji slabost.
Na nic si nehraje. Má vcelku prořízlou hubu, nechodí daleko kolem horké kaše. S lidmi rád mluví napřímo, ať už se jim to zamlouvá, či nikoliv. Ve tváři se mu obyčejně drží ledově kamenný výraz, který jen málokdy tříští ďolíčky od upřímného úsměvu. Není zrovna ukecaný a nebaví ho s někým řešit povrchní věci. Je relativně liberální k mnoha věcem – zejména díky dobám, kdy pravidelně cestoval a poznával nové kultury, ač v častých případech může připomínat prototyp tradičního muže. Obdivuje, když jsou lidé natolik odvážní být sami sebou. On vždy bojoval s přijetím, protože se jako dítě velmi odchyloval od svých vrstevníků.
Ezra má trpělivost ze zlata (pokud se nejedná o krajní případy nejen pod vlivem alkoholu, tam se o této schopnosti dá referovat pouze jako o víceméně mizivé). Je na něj spolehnutí; co se jednou dohodne, bere jako závazné. Nemá sklon k zášti ani k pomstychtivosti – prakticky nic si nebere osobně. O to více však cítí povinnost chránit svoje blízké, pokud je jejich čest v ohrožení.
Některé jeho osobnostní rysy jsou v přímém rozporu s konanými činy. Není to typ člověka, který by o někoho bojoval. Jakmile se s někým odcizí, sám zůstává v ústraní. Rozhodně to nemá původ v nezájmu, spíše se snaží dávat lidem prostor a netlačit na ně. Sám sebe svým jednáním občas překvapí. V některých ohledech je patrně nestabilní, přesto má pevné základy v počestnosti (nejedná-li se o provoz nelegálních závodů), loajalitě a nekompromisní lásce. Pokud mu na někom skutečně záleží, je schopen pro ně zemřít.

Minulost

Ezrovo narození nedoprovázela žádná dramatická událost – zapomeňte na ničivé tornádo, tsunami, zemětřesení či politický terorismus. Byl to obyčejný pátek, ve vzduchu tančila vůně nadcházejícího jara. Podobně nevýjimečné bylo i jeho dětství, potažmo dospívání. Jeho rodiče vždy zastávali vcelku liberální hodnoty, přesto otec v jistých ohledech tíhnul k stereotypům. Nikdo to s ním nemyslel zle, naopak se z něj snažil vychovat ušlechtilého muže, za kterého se ostatně dá (až na pár nelegálních aktivit) označit. Odmala mu však vštěpoval, že chlapi mají být silní. Muži přeci nepláčou, mají tu být pro emotivní ženy. Zastávat jejich oporu. Ezra si již v útlém dětství vytvořil jakousi ochranou schránku. O svých emocích s nikým nehovořil, úzkostné stavy neřešil. Vypěstoval si ochranné mechanismy, které se v současné době dají označit jako poměrně riskantní.
Už jako malý chlapec si rád kreslil sám pro sebe, pro své rodiče i pro pár svých blízkých kamarádů. Z náčrtků se staly kresby a z kreseb ilustrace. Nejprve se chtěl stát animátorem, od svého snu však upustil, když jej jeho otec vzal s sebou do tetovacího salónu. Sám měl pár drobných tetování, která Ezru vždy fascinovala. Tatér jej inspiroval k následování svých snů a tužeb. Byl to první člověk, který mu ukázal, že v něj i v jeho sen věří. Rodičům se však představa syna tatéra příliš nezamlouvala. Ezra objevoval i jiné záliby. Vaření s matkou se mu zalíbilo natolik, že se rozhodl svůj perfekcionismus a smysl pro detail využít při studiu kuchařského oboru. Po vystudování strávil několik let praxe v průměrné restauraci. Natolik průměrné, že jej netlačila kupředu. Zkrátka, tužba, aby byl lepší, byla demotivována rodinným podnikem, jehož největší specialitou byl dušený humr. Podařilo se mu projít výběrovým řízením do jednoho z lepších podniků. Štěstí však velice rychle vystřídala trpkost a absolutní nechuť vůči vaření. Pokud bychom to měli označit obecně užívanou frází, k pozici sous chefa přišel jako slepý k houslím. Vybral si jej nový šéfkuchař, který nastoupil jako náhrada za jejich předchozího nadřízeného. A tak jednoho podzimního víkendu počala hrůzovláda jednoho z nejoceňovanějších odborníků ve svém oboru. Z pár minut navíc po šichtě se staly hodiny. Doma se ukazoval jen tehdy, když potřeboval někde přespat. Spánek už nebyl důležitý. S potřebou neustále plnit kvóty a nesmyslné požadavky přímého nadřízeného, došel Ezrovi volný čas a vůle žít.
Edgarovy poněkud nekonvenční metody zahrnovaly pravidelné slovní napadání, které, pokud se nehlídal, se často vyostřovalo a končilo fyzickými výhružkami. Během půl roku se v kuchyni vystřídal celý personál, on však zůstal. Byl přesvědčený, že musí zůstat. Pokud se mu povede vydržet neustálý nátlak, jednou dosáhne profesního vrcholu. Otevře si vlastní podnik a posune gastronomii ještě o úroveň výš. Edgarova slova si postupem času našla místo v Ezrově unavené hlavě. Začal věřit, že není dostatečně dobrý. Věřil slovům svého mentora natolik, že když mu jednoho deštivého večera řekl, že by se měl raději zastřelit, ještě toho dne se sbalil a opatřil si kolt. Po letech snášení neustálého náporu byla jeho slova rozbuškou, která Ezru málem zabila.
V ukončení vlastního života mu zabránila úplná náhoda. Hloupost. Neskutečná ironie. Stačilo pár vteřin a jeho batoh i s nově nabitou zbraní byl pryč. Vzal to jako znamení a o tom, co se chystal udělat, nikomu nikdy nepověděl – ani své manželce. Druhý den podal výpověď a rozhodl se udělat si tatérský kurz, zkrátka začít znovu a lépe.
Bylo mu tehdy čerstvě třicet. Dcera docházela na základní školu, s financemi to bylo náročné. Manželka se snažila jeho odchod z práce chápat, tolerovat náhlé a šokující rozhodnutí. I přesto se v této době pravidelně hádali. Mohla za to hlavně Ezrova špatná komunikace. Tak dlouho chodil se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo. Nebylo cesty zpět. Jeho ego bylo ohroženo. Nakonec však toto těžké období překlenuli a své manželství upevnili. Změna práce koneckonců zlepšila rodinné vztahy. Pouze na chvíli.
Astrid přišla o život při dopravní nehodě. Specifika mu nikdy nebyla jasná, neptal se, nechtěl to vědět. Osudným se jí stal opilý řidič. Lori byla tehdy v pubertě a on se najednou na její výchovu ocitl sám. Byly to krušné roky, které mu dcera nyní vyčítá. Nezvládl s ní mluvit o svých, natož o jejích pocitech. Situace byla natolik náročná, že si ji na pár měsíců odvezli prarodiče. On mezitím zůstal na vlastní zármutek sám. Čím více se izoloval od společnosti, tím pestřejší byly jeho vzpomínky na manželku. Natolik se pohroužil do vlastní hlavy, že žil v podstatě jen ze zážitků, které jej s Astrid spojovaly. To, jak se poznali, první polibek, svatba, příchod jejich dcery na svět.
Lori se ve svých šestnácti letech rozhodla odjet studovat do zahraničí. Se svým otcem víceméně přerušila kontakt. Jejich telefonické konverzace jsou tedy spíše zdvořilého rázu. Ujistit se, že oba žijí a popřát si pěkný den. Pravidelného reportu se mu dostává od jejích prarodičů – rodičů z Astridiny strany. Jak si jeho dcera vede ve škole, čemu se věnuje, jaké kamarády si dělá. Nakonec, pokud její štěstí pramení z absence otce, je ochoten pro její dobro přerušit kontakt nadobro.
Samotu využil k cestování. Objevování nových krajin mu přineslo alespoň částečné smíření s úmrtím manželky. Opravdovou úlevu však představuje pravidelné pořádání nelegálních rally závodů. Byť se tato metoda zdá být paradoxní, vzhledem ke způsobu úmrtí Ezrovy manželky, adrenalin mu pomáhá zvládnout náročné chvíle.

bottom of page