Ezra by se dal přirovnat k inspiraci legendární písničky Leoše Mareše – Svalnatec. Co si budeme, tenhle mladý modrooký muž svými bicepsy zrovna dvakrát nezaujme a jediný pekáč buchet, kterým se můžeme kochat je ten, který mu přinesla jedna z kuchařek paláce k pracovnímu stolu s největší pravděpodobností jako úplatek. Jakákoliv podobnost s katolickou církví a jejich odpustky je v tomto případě čistě náhodná. Není žádnou Hollywoodskou hvězdou ujíždějící na steroidech. Jeho ruce jsou hubené jako každé druhé služebné v paláci a kalhoty většiny strážců by mu sjely až na zem, kdyby nevyužil možnosti pásku. Přesto je na mladíkovi něco, co na první pohled zaujme kolemjdoucího jako oko na pěst. A možná nebude žádným překvapením, že je řeč o jeho dlouhých vlasech, které si už léta načesává podivně nahoru. Bujné kadeře má z otcovy strany v rodině a ačkoliv se může jevit jako někdo, kdo viděl hřeben poprvé a naposled v životě v pěti letech, skutečnost je taková, že jediný způsob, jak své vlasy přimět spolupracovat, aby vypadaly aspoň trochu reprezentativně, by bylo je oholit. Další viditelnou položkou na jeho těle je také propíchnuté levé ucho, které většinu času zdobí menší náušnice. Co už však není tolik viditelné, neboť to Ezra velmi rád schovává pod košilemi, je několik tetování, díky kterým vypadá jako dětská omalovánka. IQ testy nejsou to jediné, v čem dosahuje nevídaných horních čísel. Svou výškou totiž také převálcuje kdejakého čahouna. Na jeho tváři obvykle vidíme vážný, přísný pohled, pokud není ve společnosti svých nejbližších. Pokud však do této škatulky lidí dotyčný nepatří a mladík se na něj i tak usměje, s největší pravděpodobností by byl rád, kdyby to funkcionář znovu už neudělal. Ne, že by snad měl špatně udržovaný chrup. Jeho zoubky jsou bílé jako perličky. Mezi jeho nejoblíbenější úsměvy však patří ten, kterým jasně dává najevo nekalé úmysly. Zbožňuje hry a tahle je jednou z nich. Ostatně je to on, o kom se ví, že by byl schopen úplně všeho.
To však není jediné, co se o mladíkovi ve velkém proslýchá. Pokud se už po paláci pohybujete nějaký ten pátek, jistě jste mohli zaslechnout v šeptandě o označení „princův mazel“. Je to přezdívka, která se Ezry drží jako žvýkačka podrážky už několik let z dob, kdy převzal po svém otci jeho funkce a zaujal místo po Mikaelově boku jako pravá ruka budoucího krále. Ezra se totiž nijak netají tím, že jediný člověk, ke kterému je opravdu plně loajální a poslechl by ho na slovo, je korunní princ. Sám se považuje za osobnost, která si je sama sobě autoritou, což v případ prince naprosto vyvrací. A není se čemu divit. Tohle nerozlučné duo spolu táhne už od jejich narození a společně si prošly mnohým, včetně trapného mutování hlasu. Pro korunního prince by mladý funkcionář udělal naprosto cokoliv nehledě na následky, jelikož si navzájem plně důvěřují a pomáhají si.
Co mnoho lidí neví a Ezra se to snaží tutlat jak jen může, že má vrozenou oční vadu. Je totiž už od narození lehce barvoslepý. U mužů je celkově známým faktem, že můžeme být rádi, když poznají kromě jedenácti základních barev také lososovou a meruňkovou, funkcionář to však dotáhl na zcela vyšší level. Nepozná rozdíl mezi červenou a oranžovou, pokud ty dvě barvy nemá přímo vedle sebe. Mnoho odstínů mu splývá dohromady a pokud si jimi není jistý, raději je ani nejmenuje, aby nedošlo k nepříjemnému poznání druhé strany.
Není ten typ člověka, který by s druhými vedl dlouhosáhlé konverzace o ničem. Všeobecně může působit jako velmi nekomunikativní suchar. Pravda je však taková, že Ezra nemá na tlachání čas ani prostor. Je to klasický workoholik, co si plně uvědomuje důležitost svého postavení. Je věčně v jednom kole, pro něj je to pouhým zdržováním. Vyrušovat ho nesmyslnými řečmi může jen pár vyvolených. To však ani trochu neomlouvá jeho kritické smýšlení a tendence najít na každém nějakou špínu. Nemá rád, když něco nemá pod kontrolou a tak dodržuje přesné denní programy a režimy. Změny jsou jeho celoživotním nepřítelem a drží se svých dlouholetých každodenních praktik. Mezi takové patří například ranní káva, bez které je lepší mu ráno nalézt na oči a nezkřížit mu cestu. Co se sladkého týče, může se utlouct po čokoládových sušenkách. Za sladké by i vraždil a chytráci s proslovy o zdravém stravování si můžou strčit ty svoje kecy třeba do prdele.
Podobně jako jeho otec naprosto zbožňuje historii. V jeho případě se zaměřuje převážně na devatenácté století a old money fashion. Už od svých patnácti je vášnivým sběratelem všemožných starožitností a jeho soukromá knihovna v pracovně obsahuje i několik vůbec prvních výtisků kdejakých slavných celosvětových autorů. Poslouchání desek na starém gramofonu, který už ledacos pamatuje, je jeho relaxační praktikou stejně jako historický šerm, kterému se věnuje po svých rodičích už co se poprvé samovolně bez pomoci postavil na nohy. Pohybové aktivity patří mezi jeho plusy. Není to žádné dřevo. Což ovšem neznamená, že se tanci na akcích běžně věnuje. Na tanečním parketu ho uvidíme velmi zřídka, jelikož na ně nedochází, aby se bavil.
Na jeho prsteníčku pravé ruky nosí neustále stříbrný prsten s jasně červeným pruhem, který nikdy nesundává. Je pro něj připomínkou symbolu jeho rodu, na který je hrdý. Tedy minimálně na tu část rodu Illéa, do které patří jeho rodina a která už léta věrně slouží královské rodině.