Narodil se do početné rodiny žijící v Římě. Jeho příjmení je známé prakticky po celé zemi, protože jeho nositelé bývají velmi vlivnými lidmi – politiky a bohatými podnikateli. Jeho blízká i široká rodina vlastní několik velkých a cenných pozemků a mají výrazný akciový podíl v největších italských značkách. Určité časové období v minulosti jeho rodina držela monopol ve výrobě vína. Veškeré aktuální i historické napojení na italskou mafii rodina Marchetti důrazně popírá. U Italů ale nikdy nevíte…
Diego má dva sourozence, se kterými v minulosti občas vycházel, občas ne. Je prostředním dítětem, takže se mu někdy zdálo, jako kdyby na něj rodiče zapomněli. Vychovali si k obrazu svému nejstaršího syna a potom jejich pozornost skočila k nejmladší sestře, která s příchodem puberty dost po italsku zdivočela. Diego se od svých sourozenců poměrně dost odlišoval – příliš nevyhledával společnost a byl oproti nim velmi klidný, introvertní. Měl rád svůj klid. Jako by v jeho žilách vůbec neproudila horká jižanská krev.
Ve škole vždycky dával pozor a dobře se učil. Vlastně ho to moc bavilo, dozvídat se nové informace a pak za sebou vidět výsledky v podobě dobrých známek. Velmi brzy na něm byla znatelná cílevědomost a motivace to v životě dotáhnout daleko. Však byl Marchetti! Měl by dostát svého jména… Ne jako jeho sourozenci, kteří nevěděli, jak s vlastními životy naložit. Diego to věděl už poměrně brzy. Jeho cíle byly vysoko, vysoko v politice.
Během studií střední i vysoké školy ho tak nějak minulo to šílené období, kdy se mladí lidé chodívají bavit do barů. On se raději zavíral doma ve svém pokoji, ponořený do knížek, učebnic a encyklopedií. Úplně to hltal. Nikdy učením nemusel strávit velké množství času, jeho hlava si velké množství informací pamatovala sama bez nějakého velkého úsilí. Měl ale rád všeobecný přehled, který si čtením vytvářel. Navíc k tomu, aby šel někam ven, nepotřeboval skupinu kamarádů. Dokázal si sám zajít na procházku, do posilovny, do kina… Zkrátka kamkoliv! Jeho introvertní povaha ho nikdy v ničem neomezovala. Postupem času byl rád, že dokáže fungovat dokonale sám a nebýt na nikom závislý.
Vysokou školu dokončil s červeným diplomem a nastoupil do první práce. Byl perspektivní, mladý a cílevědomý. Nic jiného od života nechtěl, jen kariéru. Láska byla v jeho hierarchii hodnot a priorit úplně někde na samotném dnu. Diego má zkrátka za to, že by mu akorát překážela a rozptylovala by jeho jinak soustředěnou mysl. Během let přišel na to, že se někdy v životě hodí ostré lokty a tak by byl schopný jít za svým vysněným cílem přes mrtvoly. Tak přeci jen to Ital je!
Kolem třicítky se vypracoval až na pozici diplomata celé Itálie. Ačkoliv to byla práce velmi asertivní a kancelářská, miloval ji a byl na sebe pyšný, jakého úspěchu dosáhl ještě před třicátými narozeninami.
Když se o pár let později konala Selekce v Illéi, byla pozvána italská královská rodina a spolu s nimi se na zahraniční cestu vydal i jejich diplomat Diego. A to hlavně proto, aby dohlédl na to, že se nestanou žádné události, které by mohly jméno jejich země nějak pošpinit.