Dahlia van de Pryor se narodila své zazobané matce Madison (tehdy van de Pryor, dnes Basset) a Maxmillianovi van de Pryor ve studený dubnový den, který dal Dahlii do vínku svou chladnost. Maxmillian van de Pryor byl druhým manželem Madison, který jí k narození Dahlie věnoval střešní apartmá na Upper East Side v New Yorku. Tento byt chvíli před rozvodem přepsal na Dahlii, aby ho Madison nemohla využít ve svůj prospěch. Dahlia vyrostla mezi nespočetným množstvím Madisoniných přátel newyorské smetánky a cítila se jako princezna, dokud nezačala vnímat hluchou prázdnotu všech dní. Než jí bylo osmnáct, vyzkoušela všechny možné aktivity, navštívila rozličné země celého světa a byla na všech různých večírcích, znala zajímavé lidi a vešla ve známost jako nejlépe oblékaná teenagerka v New Yorku. Dostalo se jí nejlepších učitelů a vnímala se jako inteligentní a zajímavá žena. Ve skutečnosti jí samozřejmě nešlo všechno dokonale, v určitých aspektech je natolik průměrná, že kdyby to o sobě tušila, zešílela by. Ze začátku byl její život pouhá zábava, ale postupem času se stal ubíjející rutinou.

Změna nastala až na vysoké škole, kde vystudovala dějiny umění a divadelní vědu. Kontakt s lidmi z jiných společenských vrstev a s jiným zázemím v ní probudilo nový zájem jen tak nepromrhat život poflakováním se. Studium ji naplňovalo natolik, že pár měsíců po promocích nastoupila na částečný úvazek do malého nezávislého divadla, kde by ráda budovala svou kariéru. Zde uplatnila i svůj velký koníček, módní návrhářství a bytový dekor. Přestože se v tomto spoléhala jen na kurzy a několikaletý rozvoj a ne vysokoškolské vzdělání, částečně se díky tomu mohla podílet i na divadelní scénografii a tvorbě kostýmů.

Jak je spokojená se svým kariérním životem ovšem neplatí pro ten milostný. Po rozvodu s Dahliiným otcem Madison změnila příjmení ještě dvakrát: na Hastings a Basset. Čas mezi jednotlivými manželstvími samozřejmě vyplnila jepičími láskami a seznámeními na jednu noc. Madison si zájem mužů natolik užívala, že nikdy nedokázala vydržet jen s jedním a proto se Dahlia zařekla, že se buď nevdá vůbec, nebo jen jednou a navždy. Dahlia se díky zázemí, v němž vyrostla, naučila etiketě a snadno se pohybovala ve společnosti. Zatím ale nepotkala nikoho, kdo by stačil její osobnosti a splňoval její standardy, i když se našla hrstka pánů, kteří osloveni její krásou a majetkem se pokusili získat její srdce. Vnímá svět tak, že jen málokdo je hoden její přízně a proto opovrhuje všemi ostatními. Cítí se kvůli tomu někdy osaměle. Vnímá v tom svou sílu i slabost – ví, že se doopravdy může spolehnout jen sama na sebe, ale přála by si zažít opravdovou lásku, o kterých četla ve starých knihách. Byla si jistá, že jednou přijde a sama jí naproti nešla. Jenže časem se už některé její vrstevnice vdávaly a pár z nich se stalo matkami… A pak přišla nabídka Selekce a Dahlia věděla, že této jedinečné šance musí využít ve svůj prospěch. Když to nevyjde s illejským princem, třeba zaujme někoho jiného, kdo jí propůjčí svůj šlechtický titul a udělá z ní skutečnou princeznu.