Když si spolu znovu začali palácový terapeut a vášnivý pejskař a odtažitá italská bodyguardka, Daf by dala sedm prstů, že se lidi v jejich okolí sázeli, jak dlouho jim pokus číslo dva vydrží a dokonce osm prstů na to, kolik blízkých přátel si myslelo, že narozením trojčat si chtěl Aidan Molinari svou ženu pojistit. Ať už to bylo jakkoli a dle tátových slov, která byla pravdě přeci jen nejblíž, jejich maminka prostě neodolala tomu, jak je okouzlující. Tak jako tak byla výchova hned tří malých neřádů opravdu náročná a milující. Daf, Raf a Dan už jako děti rádi zkoušeli, hranice rodičů a vylomeniny, které dokázali vymyslet byli opravdu kuriózní a pokud v jejich domácnosti probíhal herní večer šlo o chvíli, která se rovnala vyhlášení souboje na život a na smrt. Přesto byl vztah tří sourozenců už ze začátku pevný, Daf věděla, že tady pro ni bráchové vždycky budou, ať už ji budou muset zachraňovat před bubákama a později těmi, kteří nebudou jen imaginární.
Dětství měli poklidné, především z toho důvodu, že jejich rodiče nebyli úplně otevření tomu, aby se jejich děti stali součástí palácového koloběhu. Trio občas chodilo pomáhat tátovi se štěňátky, tehdy se také Dafne dostala ke svému prvnímu psisku. Pes saluki, který neměl zrovna dobrý začátek a byl nalezený v jednom opuštěném domě v chudší části Angeles. Pes byl uvázaný ke starým kamnům a byl v žalostném stavu. Bál se lidí, ale s dětmi měl dobrý vztah přestože byl hodně plachý. Aidan byl zásadně proti tomu, aby ho zapojili do programu. Bylo to hodně riskantní. Mohl ohrozit nejen lidi, ale také ostatní psy. Daf ho pod jeho dohledem začala socializovat a nakonec došlo na tátova slova. Její pejsek Tamir nebyl zapojený do programu, nicméně z ní a štěněte se stala tak nerozlučná dvojka, že ho začala učit coursingu, což byla pro změnu parketa její maminky Layly. Kromě vypomáhání na terapiích ji do paláce lákala ještě knihovna. Dafné byla ukázková knihomolka a milovnice tajemných a hlavně strašidelných míst. Při svých čtenářských chvilkách nepotřebovala společnost a bohatě si vystačila sama, naopak dávala velmi kritickým pohledem najevo každému, kdo si sedl do jejího čtenářského koutku, že pokud se s ní bude snad bavit, tak se neseznámí jen s jejím chladným pohledem. Většinu místních to odradilo snad až na Ezru Illéu. Výjimku potvrzující pravidlo. Za celou tu dobu, kdy se setkávali na stejném místě ve stejném čase si toho moc neřekli a vyhovovalo to oběma stranám. Poslední nezanedbatelnou část jejího dětství byly návštěvy Itálie. Zpočátku se zdržovali v Sicílii, která byla domovem její maminky. Daf Sicílii poznala ještě v době než tam začal vládnout jistý blázen, bolelo ji tudíž skoro stejně jako maminku, když začala sicilská kultura mizet, aby ji nahradila „umělá“. Mnohem víc času pak trávili v Římě a na venkově, aby měli možnost poznat rodiny a přátele jejich rodičů ještě z doby, kdy v Itálii sami žili.
Když přišel čas na to, aby se rozhodla jakou kariéru si vybere ani v nejmenším netíhla k převzetí odkazu. Nechtěla se stát strážkyní nebo bodyguardkou, viděla jak podobná profese zničila její rodiče. V jejím osobním výběru byla diplomacie na univerzitě v Římě a architektura. K oběma profesím ji přivedl její strýc Diego a Dafne vnímala, že to bude to pravé ořechové. Když posloucháte zajímavé vyprávění k známým římským stavbám, jen těžko to ve vás nezanechá stopy. Daf se sice nehlásila na architekturu v Římě nebo Neapoli, ale rovnou do Illéi, ale se svým originálním italsko-illéjským pohledem, který spojoval moderní a tradiční architekturu byla rozhodně žhavou kandidátkou.
Když se ocitla na fakultě architektury, už po prvních týdnech věděla, že zvolila správně. Do svého oboru se opravdu zamilovala a jen v máločem byla tak průbojná jako právě v architektuře. Už od začátku si uvědomovala, že pouhý talent nestačí. I sebenadanější student, který usne na vavřínech bude ze svého piedestalu sražen tím, kdo na sobě tvrdě maká. Dafné se tedy nevyhýbala žádné možnosti praxe a možnosti dalších kreditů, které jí mohli pomoct k postupu. Nemířila nízko, chtěla se dostat mezi několik málo vyvolených, kteří se měli starat o renovace ve zplundrovaných provinciích. Věděla, že tam se bude moct realizovat.
Ve svém lovu za áčky se nevyhnula ani pokusům několika spolužáků nebo jejich známých si ji osvojit. Dafné fungovala většinu času jako sólista, ale společnost Cat LaRue byla zkrátka magnetická. Stačilo jí celkem pět minut, aby se dostala Daf pod kůži, kdy ji na jednom mezifakultním semináři zaklepala na rameno a řekla jí, že budou spolu. „Jsem míšenka jako ty. Vrána k vráně sedá, nemyslíš?“ Daf to natolik vyvedlo z míry, že se zmohla jen na přikývnutí. Tak se dvě děvčata seznámila. Cat jí osvětlila, že je studentkou na fakultě medicíny a chce se zapojit do zlepšení úrovně provincií, ve kterých žijí indiánské menšiny. Její teta kdysi jezdila na humanitární akce, ale ona se chce zaměřit především na svůj lid. Dokázala o tom mluvit s takovou něhou a sebejistotou, že Daf ani na okamžik nepochybovala, že by si své ambice nesplnila a těsně před ukončením bakalářského studia a začátkem navazujícího magisterského si dala přihlášku na stáž v provincii Baffin. Chtěly se tam s Cat angažovat spolu.
Před jejím odjezdem byla její máma podivně roztržitá. Kdokoli jiný by mohl být nervózní z toho, že mu dítě odjíždí na rok pryč, nikoli Layla Molinari. Nakonec z ní vypadlo, že v Baffinu se pohřešují lidé. Že mizí celé skupiny osob a mezi ztracenými je také Cat. Dafné to vnímala jako zradu. Její máma, která byla vždy o krok na před měla vědět, že k něčemu takovému dojde. Měla zabránit tomu, aby se Cat zdržovala v ohrožené oblasti. Neptala se jak dlouho to trvá a z trucu na vlastní stáž odjela. Během toho roku se přímo diametrálně změnila. Z tiché a zásadové dívky se stál extrovert, začala se vrtat v případu pohřešovaných osob a jen aby pošpinila dobrou vizitku svojí mámy, tak si začala se svým supervizorem. Podařilo se jí dosáhnout hned dvou věcí, opravdu nikdy neviděla tak rozzuřené oba rodiče. Mnohem víc kvůli tomu, že sama hazardovala, jelikož vyhrabávat potenciálně mrtvé mohlo udělat mrtvou i z ní. Byl jen zázrak, že ji nevyrazili z univerzity, budiž jí připsáno k dobru, že po celou dobu excelovala.
A co dál? Je to už půl roku, co Cat zmizela. Vše je ve zdánlivém normálu. Zdánlivém.