Dívka se narodila do rodiny dvou úspěšných lidí jako první a poslední dítě. Její otec pracoval už v té době jako úspěšný podnikatel a majitel několika firem po celém světě zaměřených převážně na umělecké hudební odvětví včetně jednoho z nejpopulárnějších divadel. Matka vedla úspěšnou módní značku včetně beauty doplňků. Byla ve společnosti velmi váženou ženou známou pro svou eleganci a vytříbený vkus. Malá Candance, které nikdo neřekl jinak než zkráceninou jejího celého jména „Candy“, měla vždy všechno, co si jen zamanula a její radost oba rodiče často sdíleli přes sociální sítě. Na pohled idealistická rodina, která neřešila žádné problémy. Jenže uvnitř v baráku se divadlo plné masek měnilo na čiré zlo.
Candance nebyla vytouženým dítětem. Její matka si nechtěla kazit štíhlou linii. Když si ale namotala přelétavého zbohatlíka kolem prstu, bylo jí jasné, že aby přežila, bude si ho potřebovat něčím pojistit. A právě tak došlo k početí jejich dcery. Už jako malinká nebylo děvče vnímané svými rodiči jako dítě a radostí, nýbrž jako překážka v cestě a prostředek dalšího obnosu peněz navíc. Továrna na peníze.
V jejích šesti letech jí dali na vůbec nejprestižnější školu v Illei, která byla přístupná pro studenty od šesti až do dovršení osmnácti let. Součástí výuky byly také všemožné aktivity, za které děti dostávaly v případě podání výjimečných výkonů ocenění v podobě malých zlatých hvězd. Každá hvězda navíc znamenala vyšší postavení ve školním prostředí. A právě do téhle Hunger Games byla zapojena i Candy. Nebyla ve škole nejoblíbenějším článkem. Podle svých spolužáků byla příliš hlučná a nechovala se na svou finanční třídu. Spíše než aby se plně věnovala studiu byla myšlenkami věčně jinde. Zasněná a příliš mimo. Podnětem k posmívání její osoby byla také její váha. Na svůj věk měla obzvláště velkou nadváhu a baculaté tváře.
Její váha ji začala trápit až kolem desátého roku života. V té době se totiž o její váhu začala zajímat také její matka. Chtěla dívku navést, ve slovníku normálních lidí „nařídit jí“ cestu primabaleríny po doporučení jedné z jejích drahých přítelkyň, se kterými chodívala pravidelně na dámská povyražení. Drbny. Od té doby byla Candy odepřená kdejaká pochutina od tučných jídel až po sladké laskominy.
V patnácti se Candy podařilo oslovit jednoho z producentů a experta na balet hledající talenty, který sháněl hvězdu pro představení nového baletního vystoupení. S jejím přijetím byla atmosféra doma snad ještě tisíckrát horší a dívka byla nucena na sobě tvrdě dřít i dlouho do noci. Pravidelný seznam aktivit dostala předepsaný přímo od své matky a dodržování režimu bylo považováno za vůbec první pravidlo, které jí bylo vsugerováno do hlavy. Od svých dvaceti se stala jednou z nejznámějších tváří showbyznysu jakožto baletka vystupující na jevišti.
Popsat svou profesi, tak by ji popsala jako nic než jen pot, zakrvácená chodidla, sedřené paty a bolavé svaly. Její přihlášení do selekce bylo zapříčiněno nátlakem rodiny, o podání přihlášky si nemohla ona sama rozhodnout. Přihlásila se hlavně kvůli rodině a kvůli sázce se svou kolegyní. Její přijetí pro ní bylo možností odejít od svého běžného fungování a poznat něco nového bez věčného dozoru matky nad jejím životem. A možná bylo velkou motivací i to dobré jídlo, co na ní z kuchyně paláce každou noc přivolává k sobě .