Rodina Kreutze, jak už napovídá příjmení, má kořeny v Německém království a na své dědictví velmi dbá.
I to je důvod, že Bill a jeho dvojče doma nikdy nepromluvili ani slůvko anglicky, nýbrž pouze německy a dodnes tento fakt trvá kdykoli se octnou v rodném domě ve Whites.

Jako malý chlapec byl Bill oproti svému dvojčeti nepřirozeně upovídaný, aktivní a nebál se mluvit s cizími lidmi, což mu kupříkladu ve škole pomohlo se vyhnout jakémukoli vyčlenění a řadil se mezi třídní klauny až do střední školy, kdy si jeho mladší dvojče udělalo své první tetování. Tajně a k hrůze jeho rodičů. V tu chvíli věděl, že přesně takové postrčení potřeboval a že po střední škole využije svého uměleckého talentu.

Bylo to během základní školy, kdy se stále častěji setkával se čtyřmi přáteli, se kterými nepořádali zrovna poklidné čajové dýchánky. Partička rebelů působila vrásky na čele nejdříve rodičům, posléze sousedům a nakonec, někteří z nich - ač pozdějších letech - i bezpečnostním složkám. Mezi právě takové problémové elementy spadal i Bill, který se proháněl ulicemi na své motorce jako smyslů zbavený, pokoušel jak hranice své tak hranice silného, řvoucího stroje a pravidelně před policií prchal a kličkoval dobře známými ulicemi města, přestože tehdy už byl daleko od Whites.

Současně se pasoval do role fotografa, který každou sešlost dokumentoval na vše, co měl jako malý klučina od rodičů k dispozici. Někdy v rychlosti hodil selfie na starý mobil, jindy ty nejkrásnější momentky zvěčnil na polaroid, který dostal k desátým narozeninám a dodneška si ho střeží jako poklad, i když už droboučký přístroj roky nefunguje. Pořád má svoje čestné místo na poličce v malém bytečku a jediný pohlede na něj ho vrací zpět do dětství.

Nabídka práce pro jeho otce však mnohé změnila. Těžké loučení s partou ovšem nebylo to jediné, na co se musel připravit a čemu čelit.
Neshody doma samozřejmě vnímal, ale nikdy by si nepředstavoval, že se jeho rodina rozerve na dvě poloviny a už vůbec nečekal, že to bude právě on, kdo přetrhne bratrské pouto a zmizí do divokého srdce Angeles a odstřihne se i od rodičů.
Poté, co dodělal školu a udělal si potřebné kurzy, našetřil po pracích dost peněz, které spojil spolu s tím, co mu nechali rodiče a otevřel si vlastní tetovací salon, kde jak pracuje, tak také bydlí.

Své zájmy a koníčky rozšířil i o nevelkou skupinu přátel, s nimiž sdílí zájem o fantasy a je to pro něj takový malý ostrov klidu uprostřed rozbouřeného oceánu, které Angeles představuje. Nikdy nespící město zkrátka potřebovalo svůj protipól a on si jiný představit nedokázal. Jen velmi nerad o tomto svém tajném úprku od reality hovoří, ačkoli jeho byt vykazuje víc než jen pár známek - do tmavých barev laděný byt je doslova přecpaný policemi s tlustými knihami, ozdobné nádoby div nepraskají ve švech, jelikož jsou přeplněné hracími kostkami a krabice se soškami a postavičkami pro hru se povalují tak nějak všude, kde na ně přinejlepším nešlápne.

Vzhledem k jeho vytíženosti, ačkoli není lehké to přiznat, nenašel si čas na střípek ze své minulosti - Erin, o jejíž přítomnosti ve městě ví. Jenomže ještě si netroufl ji kontaktovat. Snad je pro něj také těžké si přiznat, že neví, jak dívku po tolika letech oslovit a jestlipak si na něj vůbec vzpomíná stejně, jako on na ni a ostatní přátele ze skupiny.