Její rodiče se poznali už v dětství, kdy rodiče matky navštívily rodiče jejího otce. Oba se do sebe už v dětství v podstatě zamilovali a od té doby se snažili se navzájem navštěvovat. Nebylo ale lehké se vídat, vzdálenost byla velká a proto hned jak dospěli, přestěhoval se její otec k její matce a začali spolu bydlet. Nevadilo mu že se z teplé a slunečné Dominici přestěhoval do chladného Baffinu, hold láska byla velká. Pár let po tom se narodila Bianca, první důkaz jejich velké a čisté lásky. Tu dávali i jí a později i dvojčatům, které se narodili až o deset let později než ona. Sestru i bratra miluje, ale hlídat je je jak hlídat pytel blech. Jméno Emma dostala po své babičce, kterou ani nestihla poznat. Tu zná bohužel jen z fotek a vyprávění, ale i tak jí měla ráda. V Baffinu není moc způsobů jak si vydělat peníze, proto si její rodiče otevřeli malý bar pro lidi z okolí, aby se měli jít kam ohřát během chladných dnů, ale i nocí. Bianca tam také trávila dost času, mezi jejich zákazníky byla už jako malá oblíbená a ráda si se všemi povídala. Milovala hlavně historky, které tam lidi u drinku vyprávěli. Od rybářů a od lovců byli ale vždy nejlepší. Mnoho se toho od nich ale i naučila, od rybaření, přes obyčejné rozdělávání ohně, až po stopování zvěře a rozeznávání jejich stop. Taky jí už odmalička bránili, věděla že kdyby se cokoliv stalo tak se mohla spolehnout na mnoho lidí, kteří by jí podrželi. Její matka vždy běsnila když jí vzali muži sebou na lov, ale ona ty chvíle milovala. Díky tomu toho mohla navíc tolik vidět, kdy jindy by viděla medvědici i s mláďaty. Viděla a zažila toho ale mnohem víc, jen ne vše řekla své matce protože by jí pak jistě její výlety zakázala a to rozhodně nechtěla. Když ale nebyla v baru s rodiči, nebo venku s lovci a nebo nehlídala sourozence, byla s kamarády ze školy, se kterými také dost často vymýšleli lumpárny. No ale asi jako každý puberťák, nebyla prostě jiná. Když dostudovala, začala rovnou pracovat v rodinném baru, který pro ní byl stejně jako druhý domov. Neměla tak sice tolik času na vše jak by chtěla, ale neztěžovala si. Když se vyhlásila Selekce, nejdříve se tomu jen smála a nechápala dívky které se tam přihlásili. Ovšem pak poslouchala téměř od všech že to třeba tak špatné není a že by to mohla být příležitost, no a nebo jen nějaká zábava. Navíc by to pro ní mohla být možnost se někam podívat a něco nového zažít, nové dobrodružství. Nakonec ale přihlášku skutečně poslala, i když jí děsila představa co tam bude muset dělat a jak se bude muset chovat. No ale zkusit se má vše, takže jestli to vyjde tak hurá za dobrodružstvím!