Jak už to na tom světě chodí, narození zdravého chlapečka nebylo jen radostnou zprávou pro jeho královské rodiče, nýbrž pro celou Austrálii včetně bulvárních médií. Zvláště, když to ječící neklidné dítě byla budoucí hlava obrovské prosperující země, která měla malému pánovi jednoho dne vzdát hold. Královna si před narozením chlapečka vytrpěla již dost. Byla to právě ona, jež byla nemocná již od útlého věku. To vedlo ke spekulacím, jestli je vůbec schopná se vlády ujmout a jakou figurku případně k ní dosadit, aby se vlády ujala rada šlechticů, kteří si chtěli urvat více pro sebe a méně pro druhé. Tak zavládly v překrásné zemi plné pozitivních usměvavých lidí občasné nepokoje a zmatky. Závažná plicní choroba královny Madelaine nebyla dle studií dědičná, ale vzhledem k jejímu slabšímu tělu byly jisté pochyby, že zvládne dítě vůbec donosit bez nějakých větších komplikací.
Austin byl velmi hravým dítětem, které nedokázalo na chvíli posedět. Věčně byl zašitý kdesi v zahradách, prohlížel si žáby v potůčku, který kolem paláce protékal a nebo vymýšlel plány, jak se přes dlouhou a trnitou cestu, tvořenou převážně z chlapcovy obzvláště bujné dětské fantazie, dostat až k pokladu. Vyrůstal v prostředí velice láskyplném. Rodina každé ráno spolu snídala a plánovala, co bude náplní jejich dne. Oběd už býval zřídka odděleně. Nevětším potěšením pro chlapce však byly hlavně večery. Ty totiž probíhaly jednou za čas nad společným filmem nebo čtením knih. Nutno dodat, že jeho rodiče nebyli jediným zdrojem laskavého pohlazení, nýbrž většina obyvatel paláce. Jeho matka měla vždy velmi dobré vztahy se služebnictvem, v jejichž společnosti trávila všechen svůj volný čas. Hodně se zajímala o vědu a lékařství, no bohužel její postavení nebylo za takové zdravotní situace tak velké, jak by se na první pohled mohlo každému kolemjdoucímu zdát. Chlapec měl úplně vše, na co si vzpomenul, ačkoliv byl učeň i tomu, že člověk nic nedostane jen tak zadarmo. Možná bývá někdy lehké něco získat, ale o to těžší obvykle bývá si to udržet. Měl naprosto bezstarostný život plný pohody a smíchu, což nezastínily ani ty nudné hodiny etikety a učení jiných studií, které mu jeho soukromý učitel zatloukával do hlavy. Na záchranou misi sebe samotného před takovými nesmysly často využíval malý domek poblíž lesa, který se stal jeho útočištěm.
Návštěva pláže byla nebyla ojedinělá. Právě tam se malý Austin našel v adrenalinových sportech a lodích. Objevování světa mu bylo snem, který si nebál také před rodiči prosazovat. Brzy se tak díky dobrým vztahům s ostatními zeměmi dostal na krátký čas do Indie, Afriky a hlavně do Illéi, se kterou Austrálie zůstala i po jejich odjezdu ve velmi blízkém kontaktu. Ostatně i díky těmhle vztahům se mladému korunnímu princi naskytla možnost studia na univerzitě právě tam. Jeho pobyt měl spojenectví více ucelit a nabídnout Austinovi více zaučení v mezinárodních vztazích. Studiím se věnoval naplno. Asi nikdo by ho nenazval vyloženě vzorným žákem, nicméně bylo to období chlapcovy puberty. Komunikace mu nikdy nedělala velké problémy, brzy si v kolektivu našel mnoho přátel včetně několika milostných vztahů, které během tří let několikrát prostřídal. Dnes už by to nazval jednoduše chlapeckým procesem zrání, kdy si zkrátka musel kdejakou věc zažít a kdeco vyzkoušet, aby v budoucnu věděl, kde má nastavené hranice on sám.
V půlce studia však byl pobyt v paláci a užívání si bohatého života, než bude potřeba ujmout se zodpovědnosti, náhle zapřen kvůli nečekané smrti jeho matky. Austin se tímto těžkým incidentem stal automaticky ze dne na den nekorunovaným králem, tudíž bylo potřeba splnit své královské povinnosti a vrátit se zpátky tam, kde ho bylo zrovna potřeba. Byl velmi mladý a jeho živé já, co si chtělo užívat každý doušek v nabité společnosti působilo dojmem, že budoucnost přeje zase jednou k prosperitě šlechty a členů rady. K jejich překvapení však netrvalo tak dlouho, aby mladý král všechny tyto představy o krásných časech smetánky zakopal hluboko pod zem.
Austin je i po Austrálii poměrně uznávaným vladařem a nijak se netají tím, že si nebere servítky. Během pěti let své dosavadní vlády si na důležité posty dosadil mnoho lidí dle svého výběru, většina z nich pochází právě z Illéi z prestižní univerzity, kam král sám docházel. Co se týče jeho času a smyslu pro povinnost, není to ten mladý korunní princ, kterého bylo všude plno a věčně někde lítal. Frustrace, ztráta člena rodiny a mnoho práce ho připoutaly tvrdě na židli k pracovnímu stolu a on tak svou komnatu opouští jen zřídka. Nyní nastal čas, aby se o své poslání podělil. Austrálie byla shodnou náhod vřele pozvána, aby sledovala průběh Selekce prince Mikaela. Austin potřebuje choť. Zároveň ale nemá čas na nějaká zbytečná randíčka a sladké řečičky. Má práci. Takže ať jsi princezna z Norska, Španělska, zlatokopka, cirkusový klaun, opice, co ale umí číst a svou práci by dělala poctivě, nebo jsi prostě jen hnusná jak prdel a nikdo tě nechce, bere tě!