Když se narodila do královské, italsko-turecké rodiny, přinesla svým rodičům mnoho radosti, ale samozřejmě také úměrnou dávku problémů, jakmile povyrostla. Byla živým a neposedným dítětem. Toužila po svobodě, dobrodružství a obvykle nevydržela dlouho na jednom místě. Jako by se temperament jejích rodičů znásobil v tomto malém a křehkém stvoření. Už na základní škole bylo patrné, že bude spíš trojkař a tak trochu rebel. S cigaretou ji načapali, když jí bylo osm a o užívání lehkých drog raději pomlčíme, ať nekazíme nikomu iluze. Táta ji samozřejmě nadchl pro jízdu na motorce a není divu, že jednu dostala ke svým osmnáctinám, pod podmínkou, že bude jezdit opatrně a trochu lépe se učit. Že byste od následovnice trůnu čekali trochu jiné chování? Angie miluje život a hltá ho plnými doušky. Nelze se na ni za to zlobit, je jenom obrazem svých rodičů, kteří zkrátka bez ohledu na úzkostlivou výchovu svou genetickou výbavu nemohou popřít.

Odjakživa zbožňovala společnost, hudbu, hlasitou zábavu, rockové konzerty a dobré jídlo. Milovala objevování nových věcí a je až s podivem, že jednu věc zatím objevit nedokázala. Pravou lásku. Občas s nadsázkou říká, že je prokletá, protože o ni zájem projevují zejména strejcové v letech, nebo mladá paka, jejichž IQ nepřekoná jejich hmotnost. Zažila několik románků se svými kamarády, kteří jsou stejně jako ona rozpolcené romantické duše a v životě ztracení rebelové. Jenže vždycky usoudili, že jejich vztah nemá budoucnost. Angie je přece korunní princeznou, ke které se zhůvěřilý rocker, motorkář či kytarista zkrátka nehodí. Nutno dodat, že budoucí královně tohle překáželo ze všeho nejmíň. Tihle drsňáci měli strach z vážných vztahů, natož z života po boku budoucí nejmocnější ženy v Itálii. A žárlivost? I ta v tom hrála významnou roli, nicméně s odstupem času se tomu Angie směje a svoje "kluky z gangu" by za nic nevyměnila. Stále jsou dobrými přáteli. Někdy až příliš dobrými.

Vedle motorek si zamilovala i šerm. Její rodiče se párkrát dohadovali k čemu to je vlastně dobré. Na té motorce se jednou zabije a s tím mečem beztak jednoho dne někomu vypíchne oko. Však se podívejte! Věčně vysmátá, chvilku neposedí, no po kom to má! Ano, Angelica vyrůstala v milující domácnosti a jediné hádky, které rodiče byli schopni absolvovat se týkali kupodivu naprostých banalit. Například jestli loni byli na návštěvě na Slovensku, nebo Slovinsku, jestli je ten závěs zelený, či zelenkavý. Smáli byste se spolu s Angie, kdybyste je slyšeli! Se svým bráškou Antoniem se po vzoru rodičů občas rafli, ale velmi dobře si uvědomovali, že spojenectví se jim vyplácí více. Když už pácháte lumpárny, nebo se plížíte tajně na večírek, je parťák holt potřeba. Zkrátka poklidná a idilická rodinka jak se patří.

Možná se divíte, proč právě tato žena má být královnou. Jsme přece v Itálii. Absolutní monarchii, ve které se v minulých generacích už mnohokrát přenechával trůn mladším, leč schopnějším princům a princeznám. I když Angela je vcelku líné stvoření, které nechce nic moc řešit, pokud ten mozek konečně zapne, dokáže být velice mazaná. Má dobrou paměť a světe div se, i ona se umí chovat reprezentativně a dokonce politikařit. Díky své silné empatii si umí získat přízeň druhých a jakýsi šestý smysl jí vždycky dokáže upozornit, když se jí pokouší někdo věšet bulíky na nos. Ano, pokud se soustředí a uzná za vhodné, že teď se hodí zabrat a vymáčknout ze sebe to nejlepší, udělá to. Diplomatická návštěva Illéi je krásnou příležitostí, aby ukázala co v ní vězí. Bohužel s sebou musela vzít i těžítko, kterým je její mladší bratr Antonio. Inu, co naplat. Jak mladá princezna říká - Co mě nezabije, to mě posílí.