Andrew vyrůstal na předměstí Londýna celý svůj život a vlastně se nikdy neodstěhoval. I když by jeho jméno možná mohlo někoho svést z cesty, je Britem tělem i duší. Pro někoho by tam možná nevypadal, má totiž kořeny položené z Španělska. Jeho dědeček přijel do Anglie již mladí, tam se zamiloval a už zůstal. Jeho otec si pak vzal jeho matku a z toho vznikl on. Jedináček a miláček rodiny. Jeho mamka byla kuchařka a jeho otec bývalý voják. Často ho nevídal, ale když už ano, měl s ním jen ty nejlepší vzpomínky, prostě by nikdo lepší dětství mít nemohl. Vystudoval základní a poté se přihlásil na vojenskou školu. Chtěl bojovat za svou zemi, stát se hrdinou a taky tak trochu na to chtěl balit holky. Zde ho ale nevzali což jej poněkud zamrzlo. Jeho odmítnutí přišlo kvůli nesplnění tělesných zkoušek. Tehdy totiž nevypadal tak jak teď. Byl to spíše vychrtlý chlapec, co měl vlasy všude a úsměv na tváři. Tohle ho však změnilo, prvních pár týdnů jenom seděl na posteli a nic nedělal, nevěděl kudy se vydat protože tohle byl jeho sen, a teď se ten sen rozpustil. Jeho matka ho vytáhla z postele až s vařečkou a výhrůžkami o zbití, což teda úplně nechtěl, takže vstal a začal pomáhat okolo domu. Matka ho zasadila do jednoho krámku s čerstvou zeleninou a tak zůstal dalších léta až do svých devatenácti. To se v něm něco znovu probralo, nevěděl úplně co, co byl ten inpulz, možná to že jej vnitřně užíralo trávit čas v obchodě a nic nedělat, nebo prostě jeho mozek rozhodl jinak, ať to bylo ale jakkoliv, začal na sobě makat. A to pořádně. Cvičení denně, kolo, běh, všechno co šlo. To mu zůstalo do teď. Ani ne za celý rok měl formu co má teď a rozhodl se přihlásit znovu na onu vojenskou školu. Tentokrát dostal pozitivní výsledek ale odmítl jít sám, pomocí jednoho kamaráda se mu totiž umožnila cesta do armády rovnou a tak to vzal. Jeho máma šílela vzteky když jí oznámil že odchází. Byl už dospělý ale hněv jeho matky byl horší než co jiného. Dokonce jej i praštila a on se nechal jak malé dítě. Nakonec se však uklidnila a s brekem tu novinku přijala. Jeho otec to bral lépe, věřil ve svého syna a byl pyšný že chtěl chránit jejich zemi. A tak se dal do armády. První přišel samozřejmě výcvik. V něm vynikal ale byly věci co musel zlepšit. To trvalo půl roku, pak se ocitl chvíli v liniích britské armády, nakonec se však usadil u královského námořnictva a tak zůstal do svých dvaceti čtyř. Pak mu přišla nabídka na stáž do paláce. Ona tedy úplně nepřišla, spíše že ním došel jeho kapitán s tím že si ho vyžádali jako jednoho z nejlepších z jejich posádky. Bral to jako úctu a samozřejmě to přijal. Tehdy se poprvé seznámil s princeznou Victorii. Byl zní nervózní a především byl nervózní z toho jí hlídat ale brzy si spolu našli slovo. Po tomto ho v paláci jako stráž nechali už na pořad. Hlídavá jak palác tak princeznu na veřejnosti. Ani ho proto moc nepřekvapilo když se k němu dostala ta novinka, že jí bude doprovodem do Ilei.