Alfonso Duarte Santos
Země : Brazílie
Vzdělání : střední s maturitou
Status : korunní princ
Stav : svobodný
Datum narození : 9 .5. / rak
Věk : 18
Výška: 190
Barva očí : bleděmodrá
Barva vlasů : tmavě hnědá
Zájmy : psaní básní, čtení knih, sbírání bylinek a tvorba domácí medicíny, pití, hraní bridže, plavání, šerm a jezdění na koni.
Dovednosti : pokročilá znalost Angličtiny a Francouzštiny, základní znalost Italštiny, řidický průkaz na automobil, kurz sebeobrany
FC : Charly Poirier
Hráč:
waithellin
Rodina: Neznámá
Charakteristika
Alfonso, mladý a zároveň starý. Vysoký, statný, usměvavý a to hlavní… s hnědými kadeřemi. Tak lze popsat jeho zevnějšek. Nejraději nosí stylové a volné oblečení (možná určitá perverze ukazovat aspoň malou část svého těla). Doplňkem jsou mu sluneční brýle a nelze nezapomenout na nějaký ten kožený náramek či maličký náhrdelník, například na jeho oblíbený s delfínem.
Jeho zájmy, nebo spíše volný čas který jim mohl věnovat, šly v cyklech. Otec ho dokopal, aby byl skvělým jezdcem na koni, hráčem bridže, dobrým plavcem a pomalu i šermířem, jak z pohádek o dracích.
Sám se ale spíše věnoval psaní básní, kdy procvičoval i cizí jazyky (nejraději na to měl francouzštinu a svojí rodnou portugalštinu) a čtení knih. Lze vypíchnout jasný fakt, že spíše než sci-fi pro kluky měl rád sociální romány od Charlese Dickense a romantiku od Jane Austinové (nejradši má Pýchu a předsudek, kterou přečetl hned natřikrát – v portugalštině, angličtině a francouzštině). Odsud pochází i to, že má rád originály, a tak se snaží číst knihy bez překladu, což mu přineslo důvod se učit další jazyky krom mateřštiny a angličtiny.
Na střední škole se díky Biologii a Chemii dostal ke sběru bylinek, jenž se stalo jeho oddychovou činností. Sám si založil několik herbářů, a možná nebýt svého života, chtěl by být od mládí botanikem. Takhle to byl spíše jeho hobby na vypnutí mozku po jeho povinnostech.
Díky Vivi měl možnost nahlédnout do designu, speciálně do designu oblečení. Občas toho litoval, že mu ségra nenavrhne jeho vlastní kolekci. Aspoň nějak by se odlišoval… Alf měl totiž dlouho problém najít sám sebe a nevěřil si moc (což kompenzoval tím, že předstíral, jaký je rebel). Nakonec našel v sobě víru v sebe sama, uměl si pak definovat svůj život a své štěstí, o kterém věděl, že neleží v rodinném paláci, ale jinde. Jinde na svobodě, svobodě, kterou si sám rád namíchá a vypije.
Jeho velkou ne/výhodou je že rychle dospěl… proto asi se občas chová podivně? Asi by se rád vrátil a znovu a lépe prožil dětství. Snaží se být ochranářský vůči své sestře, bojí se o ní. Bojí se ze by musel pak převzít více zodpovědnosti, kterou nechce. Nechce zodpovědnost za vše okolo, jen za ti, na kterých mu záleží… na jeho rodině.
Minulost
Alfonso Duarte Santos, narozený dne 9.května. Už při narozený dostal dar a zároveň prokletý… to že byl synem svého otce. Ten totiž ho viděl jako svého nástupce, i když Alf, jak mu začala hned jeho o čtyři roky starší ségra přezdívat, o to nestál ani nestojí.
Sic dostal hořkosladké dětství ve zlaté kleci s ledovou výchovou, jeho charakter se velmi rychle vykrystalizoval do rebela s rozhledem. Už v té době byl neposlušný a spoléhal se ze jeho sestra bude místo něho nástupcem trůnu či čím ho otec chtěl mít. Nesnášel umělé povinnosti, jež ho trávili celé roky… možná nebýt matky, kterou miloval nadevše, a Vivi byl by stejný otci. Naštěstí se tak nestalo a už v patnácti letech jasně ukázal, že on nebude ten poslušný nóbl synek… ale i ta nakonec nešťastná výchova měla něco kladného v sobě. Musel být brát na různé cesty, akce a další hlouposti… aspoň se tak naučil, jak fungovat ve společnosti, kde ať chce nebo nechce bude muset žít. Taktéž se naučil respektovat sám sebe a naučil se říkat ne.
Vztah s Vivi byl různorodý dokonce jeden čas špatný, nakonec díky jí mohl vyrůst do sourozeneckého přátelství… rivality zde nebylo zapotřebí – matka je milovala oba nadevše a o otcovu přízeň neměl zájem nikdo z nich (možná Vivi měla touhu, aby jí uznal jako hodnou dědictví, myslel si Alf pro sebe hloupě v té době). Posílali si mezi sebou tajné zprávy, a tak se dozvěděli o sobě mnohem více, než by si sami připustili. Dokonce jí nosil jídlo, když se zamkla v komnatě své. Jednou chtěli spolu utéct pryč z paláce (alespoň jak to on vnímal) za svobodou, za životem, který by měl smysl. Nakonec to skončilo jen u pěkné procházky, kdy pocítili krásu toho opravdového světa.
Zasáhla ho pak smrt jejich matky, kterou oba milovali, věděl ze Vivi na tom musela být velmi špatně. Jediné, co mu pomáhalo bylo jejich pouto, a to že se mohl o ní postarat… bude se o ní muset postarat ještě více. Otec je naschvál vyslal do Illey, ciziny za humny, aby si našly „urozené“ partnery. Sám se tomu v duchu smál, cožpak zrovna urozenost definuje člověka? Asi možná ano… pro někoho. Bude to hold muset s Viv dohromady nějak šikovně vymyslet, aby se přeci jen mohli vrátit domu.
Možná mu v tom pomůže jeho „vzdělání“. V paláci sice škola není (proč taky, že), ale měl možnost navštěvovat výběrové školy. Ba dokonce na soukromé střední škole složil maturitní zkoušku na jedničku a k tomu měl během studia možnost vyjet do Francie, kde si vypiloval svoji francouzštinu k dokonalosti. Doufá, že bude moci pokračovat dále ve vzdělání… uvažuje zejména nad společenskými vědami, nejraději by chtěl na sociologii, neboť je to univerzálně univerzitní obor.
