Měla neskutečné štěstí s tím, kam se narodila. Jaká je šance, že se člověk narodí do královské rodiny? Samozřejmě si už od plenek užívala to všemožné rozmazlování a to, jak se kolem ní lítalo. Samozřejmě do doby, než se narodil její mladší bratr - Alexei. Musela se najednou o tu pozornost dělit, ale i tak jí to úplně nevadí. Protože to přeci jenom bude mít jisté výhody mít mladšího sourozence. A už měla tu ideální představu o tom, že si z něho udělá vlastního otroka.
Jak postupně rostli, tak zjišťovali, že být dva je poměrně dobré. Jejich zlobení nabralo větší grády, stala se z nich nerozlučná dvojka a jednoduše kryl jeden druhého. Svého mladšího bratra milovala a on miloval ji. Když na to došlo, dokázal ji i bránit i když moc dobře věděl, že proti těm starším klukům nemá nejmenší šanci. To potom bránila Alesya jeho. A jakmile se narodila i její mladší sestra, cítila jistou potřebu, že musí ochránit oba dva. A to samé měl i Alexei, který bránil své sestry.
Bylo jaro - přesněji vzato byla sobota večer a sedmnáctiletá Alesya jako vždy hrála na honěnou s jejím mladším bratrem. S Alexeiem měla výborný vztah a milovala, když spolu trávili čas. Ovšem jejich devítiletá sestra Arina v tu dobu již spala. Nebylo jí dobře a přepadla ji zkrátka horečka. Ovšem to nebyla ta jejich typická hra na honěnou. Tentokrát se hádali, oba dva pociťovali jistou zlost a mlátili se. Otec na ně zařval, aby se takhle přestali chovat. Nesluší se takové chování pro prince s princeznou. Ali se samozřejmě urazila a rozhodla se odejít do svého pokoje. To ovšem netušila, že její drahý bratr se jí chystá vyděsit.
Převlékla se do svého pyžama, protože už neměla náladu kamkoliv jinam chodit. Šla ještě chvíli na balkon se vyvětrat, když v tom na ni vybafl Alexei. Přelezl ze svého balkonu na ten její. Samozřejmě se dost vyděsila a téměř okamžitě se po něm vrhla a odstrčila ho od sebe, což byla jistá chyba. Alexei přepadl přes zábradlí a letěl dolů. Došlo jí to téměř okamžitě, co se stalo. Doběhla k zábradlí a sledovala, jak se jeho tělo řítí úplně dolů. Sledovala, jak se praštil hlavou o kamenného chrliče. Dopadl snad na každou římsu, na které zůstávala krev. A dopadl na sochu muže, který drží kopí a zůstal nabodnutý.
Ona utíkala okamžitě ven. Slzy ji tekly po tvářích a častokrát klopýtla, protože zkrátka neviděla na cestu. Křičela, rodiče ji slyšeli a běželi za ní. Dokud společně nedoběhli ven k soše, na které byl její bratr. Krev kapala na dlažbu a tvořila se tam louže. Oči měl otevřené dokořán a byl v nich vidět ten strach. Měla pocit, že jí dost propaluje pohledem a svým způsobem jí to i vyčítá. Dlouho po tom měla noční můry a vyčítala si celou tu situaci. Měla jednat mnohem lépe. Možná neměla na ten balkon chodit vůbec a nic takového by se nestalo. Alexei by zkrátka ještě žil.
Arina o tom, co se mu stalo neví. Jednoduše si vymysleli, že utekl z domova a odstěhoval se do úplně jiné země. Chtěli její dětskou nevinnost chránit za každou cenu. Nechtěli, aby se netrápila stejně jako ona a její rodiče. Také se jí Alesya snažila vynahradit všechno. Hýčkala ji a věnovala se ji. Dávali si spolu vyjížďky na koních, chodívaly spolu na nákupy a jakmile měla její sestra ten ideální věk, začaly společně probírat i kluky.
Ve dvaceti letech se začala zajímat o jednu činnost. Nebylo tajemstvím, že jejich rodina chová medvědy. Měli v zahradách svůj vlastní výběh a tam je i cvičili. Koupali se s nimi, mazlili se a zkrátka by se dalo říct, že to byli jejich hlídači. A právě Alesya se začala věnovat tomu chovu a vlastně se tak i rozhodla upevnit vztah se svým otcem, který měl celý ten nápad s tímhle chovem. Byl nadšený z toho, že se o to začala zajímat a začal ji brát do výběhu a učit ji, jak by se k nim měla chovat. Poučení o tom, že v případě kdy by útočili a ona by měla dělat, že větší než oni... Tak se otci vysmála a ptala se ho, zda to myslí opravdu vážně. Byla malého vzrůstu a všichni moc dobře věděli o tom, že takové věci opravdu nezvládne a bude doslova jednohubkou, až ji budou chtít sežrat. Což se naštěstí nikdy nestalo a nikdy ji neohrožovali nebo se ani nepokoušeli o nic.
Čím byla starší tím víc se blížili řeči ze strany rodičů. Je korunní princeznou, měla by si konečně někoho najít. A ona se snažila, jen nikdo nesplňoval to, co by ona chtěla. Všichni byli na ni až moc hodní a něžní. Až moc ji hýčkali a v posteli si s nimi nerozuměla. Nikdo nevydržel to, co ona ráda dělá. Měla i plné zuby toho, jak ji rodiče pořád do něčeho nutí. Jak ji seznamují s dalšími princi, kteří za to opravdu nestáli. Rozhodně nestáli o její pozornost nebo ani pokus o prohození slov. Dokonce se o tom často s jejími rodiči hádala a docházelo k opravdu ostrým výměnám názorů. Po nich často hledala útěchu u své mladší sestry, které si na vše postěžovala. Dost jí záviděla, že se nenarodila jako první a nemá na sobě takové břemeno.
Selekci korunního prince Adriana a vlastně celkově vycestování do Illei, bere jako takovou dovolenou. Nebude muset poslouchat, kdo je pro ni dobrý a kdo je pro ni špatný a hlavně nebude muset neustále koukat na to místo, kde zemřel její bratr. A samozřejmě s sebou vzala Arinu, kterou nechtěla nechávat doma samotnou.